*1675 – †1744
Známý pražský zvonař, jak vypátral historik Jan Hellich, byl také jistý čas poděbradským sousedem, vlastnil tady nemovitosti a v Poděbradech se postupně usadilo i několik jeho příbuzných. Podle jednoho zdroje se tu měl dokonce v roce 1675 narodit, leč podle Hellichova rodokmenu se Zachariáš Dietrich narodil v Praze údajně až v roce 1680, jeho otcem byl urozený pán Vojtěch Dietrich a matkou Barbora rozená Evančická z Ensu. Oba manželé se připomínají v roce 1714 jako svědkové při svatbě bratra Václava Michala Dietricha z Kouřimi s Oktávií Klárou, jejíž otec Daniel Evančický býval úředníkem na poděbradském panství. Oktávie byla tehdy vdovou po zdejším fišmistru Jiřím Josefu Kavátovi, po němž také zdědila dům č.p. 41/I. proti zámku (což je nyní stará radnice) a na Kostelním předměstí jí patřil dvorec č.p. 6/III poblíž dnešního Náměstí 5. května. Václav Michal Dietrich býval původně purkrabím na arcibiskupském statku ve Vonšově v čáslavském kraji, ale od roku 1722 už byl trvale usazen v Poděbradech a spravoval tady vlastní majetek. V zámeckém archivu objevil Jan Hellich zajímavý spis z roku 1731, kde Václava Michala Dietricha manželka Oktávie obviňuje z dvojnásobného cizoložství a krve zprznění s nevlastní dcerou z prvního manželství Kateřinou Kavátovou. Za to byl odsouzen, ale na poníženou žádost mu byl trest císařskou rezolucí zmírněn tak, že se musel do tří měsíců z Poděbrad vystěhovat, vše vyprodat a jinde se usadit. Prodal tedy dům na rynku a polnosti rytíři Juliu Ottovi z Ottenfeldu a o dva roky později je už uváděn jako úředník u hraběte Kinského na statku Miškovském. Nevlastní dcera Kateřina se provdala za zámožného poděbradského měšťana a krejčovského mistra Jana Ludikara. Manželství si však dlouho neužila, protože už v roce 1833 zemřela. Zato matka Oktávie Klára se dožila 80 let a zemřela až v roce 1747. Zvonař Zachariáš Dietrich pravděpodobně prostřednictvím svého bratra koupil v Poděbradech také pole a louky, ale už v roce 1716 je prodal s několika podmínkami kolínskému hejtmanovi Janu Antonínu Těšovskému. Jeho dědici pak prodávali zatížené pozemky dále, ještě však v roce 1733 upomínal Zachariáš Dietrich další majitele o úroky, jak je uvedeno v poděbradských pozemkových knihách. Zachariáš Dietrich se v roce 1715 stal měšťanem Nového Města Pražského a otevřel si zvonařskou dílnu v Široké ulici, kde pak bydlel v domě zvaném „U zvonaře“. Je známo, že byl dvakrát ženat. První manželka Lidmila zemřela v roce 1717 ve věku 20 let a pražský zvonař se krátce nato podruhé oženil. S druhou manželkou Kateřinou rozenou Reunerovou měl celkem 8 dětí, z nichž sedm otce přežilo. Ze starších synů Zachariáš, Jan a Vít pokračovali ve zvonařském řemesle nejdříve v otcově dílně na Novém Městě Pražském společně a pak každý ve své vlastní dílně. Ze společné dílny Jana a Víta pocházel zvon v poděbradském havířském kostelíku, zhotovený v roce 1751. Pro děkanský chrám Povýšení svatého Kříže ulil sám Vít v roce 1759 zvon Vojtěch o průměru 80 cm s bohatou plastickou výzdobou a také později dva zvony i pro kostel sv. Vojtěcha v Libici. Žádný z těchto zvonů se bohužel do dnešních časů nedochoval. Pražští zvonaři dostávali v Poděbradech zakázky proto, že tu byly provdány jejich sestry. Františka se vdala v roce 1733 za Jana Vilkemingha, který byl na poděbradském panství správcem bažantnice a pocházel z Vestfálska. Sestra Dorota si tu vzala kolem roku 1748 perníkáře Josefa Antonína Bergmanna. Bergmann patřil k zámožným poděbradským měšťanům a vlastnil právovárečný dům č.p. 3/I. na jižní straně náměstí (v místech dnešního Savoye) a od Dietrichových měl pronajaty polnosti a louku. Třetí sestra Kateřina se do Poděbrad provdala v roce 1723 za blíže neurčitelného Hibera. Otec Zachariáš Dietrich měl bratra Pavla, který zemřel kolem roku 1720, protože je známo, že vdova po něm Dorota se pak v roce 1721 také provdala do Poděbrad za řezníka Václava Samuela Opelta. Zemřela tu ve věku 65 let v roce 1747. Opeltovům patřil řadový dům na jižní straně Dláždění, dnes penzion Rondel. Z příbuzenstva působili v Poděbradech městský chirurg Jan Dietrich (1764–1806) a syn František (1780–1821), ale v druhé polovině 19. století už nikdo z roku Dietrichů v Poděbradech nežil. Vyhlášení lékaři Ludvík Dietrich, jeho syn a vnuk patřili do jiné dietrichovské větve. (JH)