*1988
Bez nadsázky lze hned na úvod napsat, že dosud se v Poděbradech ještě nenarodil sportovec, který by se svému mateřskému klubu vyplatil tak jako Bořek Dočkal, a to doslova. Jeho hvězdná fotbalová kariéra přinesla i nemalé finanční zdroje oddílu, který ho vychoval a teď už záleží jen na osudu, jestli je zúročí v nějakém dalším poděbradském talentu, kterému by fotbalový míč stejně tak dokonale přirostl k noze. Rodiče Miloš a Yvona Dočkalovi však úplně na začátku moudře rozhodli, že by pohybově nadaný kluk, který už suverénně chodil od osmi měsíců, měl nejdřív získat všeobecnou sportovní přípravu, a tak ho od pěti let přihlásili nejprve do Sokola na gymnastiku. Tam vydržel až do třinácti let. Ale všechno začalo už mnohem dřív, když ho sportovní nadšenec tatínek brával už jako dvouleté batole do hráčské kabiny na poděbradskou Bohemii, kde v okresním přeboru hrál na pozici útočníka. Malý Bořek přesně věděl, kdo je kdo v kabině, kde a kdo sedí a nasával nezaměnitelnou týmovou atmosféru. V sedmi letech sám začal hrát za poděbradskou přípravku, pak za mladší žáky a osudovým se mu stal halový turnaj v Poděbradech v roce 1998, kam přijel se svými svěřenci i zkušený slávistický trenér mládeže Martin Vnouček a rodičům hodil, jak se říká, lano. Po dlouhém zvažování i přes obavy otce v deseti letech odešel do klubu SK Slavia Praha. A to znamenalo šestkrát týdně dojíždět vlakem na trénink a zápasy do Prahy. Veliký kus práce tady odvedla vedle rodičů zejména babička z matčiny strany. Dočkalovi mají ještě dvě rovněž sportovně nadané dcery, obě se věnovaly atletice a mladší Anna se dokonce opakovaně stala juniorskou mistryní ČR na 400 metrů. Ovšem také velmi často sloužila o dva roky staršímu Bořkovi jako figurant v brance, kde schytávala jednu ránu za druhou. Když Bořek ve Slávii, kde postupně prošel přes všechny mládežnické kategorie, dospěl do dorosteneckého věku, rodinná rada rozhodla, že ho na internát do Prahy nepustí, ale delší a náročnější tréninky už bez automobilu zvládnout nešlo. Pořídili si proto ojetý automobil, a hlavně získali obětavého kamaráda Vladimíra Pokorného, který se dobrovolně stal Bořkovým téměř osobním řidičem. Bořek postupně nastupoval za různé mládežnické výběry České republiky do 16, 17 a 19 let. S fotbalovou reprezentací do 21 let postoupil na Mistrovství Evropy až do semifinále. V týmu často působil jako kapitán a není bez zajímavosti, že už dva měsíce po žákovském přestupu do Slavie si ho spoluhráči (se souhlasem trenéra) v 10 letech sami poprvé zvolili také za kapitána. V době mistrovství Evropy jedenadvacítek už měl Bořek Dočkal za sebou i první ligové zkušenosti., Poprvé nastoupil v sezóně 2006/2007 za Slavii proti Kladnu a první ligový gól vsítil ve svém třetím ligovém utkání proti Teplicím. Ve Slavii strávil celkem 6 let a pak přes Kladno si ho našel Slovan Liberec, kde se stal oporou týmu. Krátce pak hrál za turecký Konyaspo a norský Rosenborg Trondheim. Z Norska se vrátil zpátky do Česka, a to do pražské Sparty, protože Slavie o něj překvapivě neprojevila zájem. Hned v první sparťanské sezóně 2013/14 získal s týmem mistrovský titul, který korunoval ještě vítězstvím v Českém poháru a samotný Dočkal byl po sezóně vyhlášen jako nejlepší záložník ligy. Už rok před tím byl také poprvé nominován i do národního reprezentačního výběru trenéra Michala Bílka a i tady stejně jako ve Spartě brzy převzal kapitánskou pásku. V letech 2017 a 2018 si odskočil ještě na dvě krátká zahraniční angažmá, konkrétně do Číny, kde úspěšně hrál za klub Che-nan Ťien-jie a pak ještě i do USA do Philadelphie. Ale už v únoru 2019 znovu nastoupil za Spartu a opět s kapitánskou páskou. Jenže záhy nato si vážně zranil Achillovu šlachu, která se také podepsala na jeho rozhodnutí na jaře 2022 předčasně ukončit profesionální fotbalovou kariéru. Bořek Dočkal dnes žije v Praze v Tróji ve spokojeném manželství s manželkou Kamilou, kterou poznal už v 17 letech. Má dva syny Samuela a Matea a Poděbrady stále zůstávají jeho srdeční záležitostí. I proto tady už několikátý rok pořádá o prázdninách mládežnický fotbalový kemp. A když má chvíli volna, vyrazí s otcem, který je vášnivý rybář, chytat ryby. Jeden z nejvýraznějších českých fotbalistů posledního desetiletí má v národním týmu respektu hodnou bilanci třiačtyřiceti utkání a sedmi vstřelených branek. (LL)