*1837 – †1896
V Poděbradech se objevil poprvé až v květnu roku 1876 jako nový ředitel panství, tehdy patřícího vídeňskému bankéři baronu Jiřímu Šimonu Sinovi. S velkou pravděpodobností se oba poznali ve Vídni, kde tehdy Leopold Doležal se svou rodinou žil. Tady se mu v roce 1868 narodil jediný známý potomek Ludvík a tady pravděpodobně zemřela i jeho první manželka. Pro ředitele Doležala a jeho osmiletého synka byl v Poděbradech připraven byt v tzv. ředitelském domě Na Valech. Ten stával na jižním okraji Dřevnice, což byl sklad panského dřeva v místech dnešního lázeňského parku. Patrový dům byl zbořen v souvislosti s velkou přestavbou lázeňského domu Libuše, což byly původně do roku 1911 kanceláře pro správu velkostatku (ty se pak stěhovaly do novostavby Zámečku). Zdá se, že záhy po příchodu do Poděbrad se Leopold Doležal podruhé oženil. Jeho manželkou se stala Veronika, dcera panského lesníka Jana Sproseče a Anny rozené Kulichové. Pocházela z deseti dětí a mimochodem byla sestřenicí Bohuslava Schnircha. V době sňatku jí mohlo být kolem dvaceti let, o dvacet let méně než ovdovělému Doležalovi. Jejich manželství netrvalo dlouho, patrně zemřela při porodu v roce 1881 a o jiných dětech kromě Ludvíka není nic známo. Syn Ludvík Doležal po ukončení studia na lesnické akademii nastoupil nejdříve jako praktikant na velkostatek Kinských do Chlumce nad Cidlinou, odkud přešel jako adjunkt na panství poděbradské. Zde od roku 1885 trvale žil kníže Filip Arnošt Hohenlohe, známý svým velkým zájmem o lesnictví a honitbu. Ten si vybral mladého Ludvíka jako svého osobního myslivce, aby ho provázel i mimo Čechy. Na cestách se seznámil s Bedřichem Schwarzenbergem a přešel do jeho služeb. Jako nadlesní odešel do výslužby a dožil v Praze. Ani o jeho soukromí nic nevíme. Když zemřel v roce 1938 byl pochován do hrobky, v níž už dříve byly uloženy ostatky jeho otce Leopolda, přenesené ze starého poděbradského hřbitova v Jiráskově ulici. Na stejném místě byli podle náhrobní desky pochováni ještě Ludvík Doležal, pokladní v cukrovaru, narozený v roce 1900, který zemřel rok před svým jmenovcem a Anděla, narozená v roce 1908, pohřbená také v roce 1937. Jako poslední sem byla pochována v roce 1947 Emma Doležalová. Protože rok jejího narození odpovídá úmrtí Doležalovy druhé manželky, není vyloučeno, že šlo o dceru, která porod přežila. To je zatím vše, co se podařilo zjistit ze soukromí jedné z významných poděbradských osobností z konce 19. století. Je s podivem, že se o Doležalovi nikde nezmiňuje ani jeho současník Jan Hellich, byť měli spolu mnoho společného. Na rozdíl od strohých zmínek o Doležalově soukromém životě je poměrně dobře známa jeho hospodářská a veřejná činnost. Do povědomí veřejnosti vstoupil i jako hospodářský spisovatel a za své zásluhy byl vyznamenán zlatým záslužným křížem s korunou. Z Doležalova popudu byla provedena první regulace v Čechách – úprava Mrliny s přítoky. Mimoto stál v čele jiných regulačních a melioračních prací v okrese. Z jeho podnětu ještě před schválením osnov zákona vyslala zemědělská rada Ing. Boleslava Trojana k prozkoumání terénu kolem Mrliny, ustavilo se roku 1883 zatímní regulační družstvo v Nymburce, s Doležalovým přispěním byly vykonány přípravné práce a vypracován projekt k úpravě Mrliny s přítokem Šumborkou, Blatnicí, Chlebským potokem, Trnávkou a dymokurskými vodami v délce 44 km. Po provedení regulace Mrliny odhodlal se poděbradský velkostatek k provedení soustavné meliorace rozlehlých pozemků na Blatě a odvodnění otevřenými příkopy a drenážemi. Toto odvodnění pozemkům tak zásadně prospělo, že se výtěžek nájmu zpateronásobil. Překvapivý výsledek, potvrzený i odjinud, se stal důvodem k tomu, že regulace potoků a meliorace pozemků zvláště při velkostatcích se začaly rychle množit. Se svými zkušenostmi byl Leopold Doležal vítán v řadě zemědělských a vodních družstev i v okolí a stal se členem různých spolků. Velmi se také angažoval v přípravách na Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891, kde velká expozice poděbradského panství byla hodnocena jako jedna z nejlepších. Při té příležitosti vydal svůj spis „Popis bývalého panství nyní velkostatku Poděbradského“, který je dodnes významným pramenem pro hospodářské dějiny zdejšího kraje. Praktické zkušenosti s melioracemi a regulacemi toků uplatnil v dalším spisku „Úprava vodstva na Poděbradsku i v okolí a její výsledky“. Psal také do různých hospodářských časopisů např. o chovu drůbeže a jiných hospodářských poznatcích. Od roku 1892 až do své smrti v roce 1896 byl starostou okresního zastupitelstva v Poděbradech a členem okresních zastupitelstev v Českém Brodu, Chlumci nad Cidlinou a v Nymburce. Kromě toho se jako velký místní patriot stal členem městské rady v Poděbradech. Zasedal ve vedení Občanské záložny, Řemeslnické besedy, Občanské knihovny atd. Byl také jmenován čestným členem v řadě dalších místních spolků a čestným občanem v několika okolních obcích. Z těch významnějších funkcí stojí za zmínku, že od založení byl předsedou „Spolku pro vybudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech“. Bohužel nedlouho před slavnostním odhalením pomníku, plánovaným na měsíc srpen, dne 9. května 1896 Leopold Doležal zemřel. Úctu i oblibu, které se v Poděbradech těšil, vyjádřila i veliká účast místních na jeho pohřbu ještě na starém poděbradském hřbitově. Vedení velkostatku po něm převzal Alfréd Salich, v Čechách narozený Němec, který se se svým proněmeckým smýšlením netajil ani za první světové války ani po ní. V Poděbradech na rozdíl od svého předchůdce oblíben nebyl pro své ponížené chování k majiteli panství a neskrývanou povýšenost a pánovitost vůči podřízeným. Ani k představitelům poděbradské obce se nechoval nijak přátelsky, dokonce měl obec několikrát poškodit. A tak když v roce 1919 zemřel, brzy se tu na něj zapomnělo. (JH)