*1888 – †1915
Narodil se v Poděbradech jako desáté z 11 dětí spolumajitele cukrovaru Leopolda Dostala. Jeho matkou byla bývalá herečka Prozatímního divadla v Praze Marie Kalmünzerová. Do Poděbrad se Dostalovi přestěhovali v roce 1883 a v areálu cukrovaru si postavili rodinnou vilu. Byť se narodil do umělecké rodiny, vystudoval jako jeho otec chemii a získal titul inženýra. Během studií absolvoval jednoroční vojenskou službu u císařského dělostřelectva v Josefově. Jelikož neměl zájem o otcovu profesi, lákala ho spíše dráha diplomata nebo politika. Proto odešel do Paříže na vysokou školu politických studií a zároveň se věnoval studiu orientálních jazyků. V Paříži se také seznámil s mnoha významnými osobnostmi a zejména s rodinou významného francouzského historika a bohemisty Ernesta Denise, kde se přátelil i s jednou z jeho pěti dcer. Při svém pobytu v Paříži se samozřejmě horlivě zapojil do činnosti krajanských vlasteneckých spolků, hlavně Sokola a vzdělávacího spolku Rovnost. Jedním z důvodů pro odchod do Francie byla předtucha vypuknutí války. Chtěl se do ní zapojit na straně nepřátel Rakouska-Uherska, aby mohl bojovat za práva českého národa. Měl proto v úmyslu přesídlit z Francie do Ruska, které považoval za největšího soupeře rakousko-uherského mocnářství. Ale na cestu do Ruska neměl dost peněz, proto zůstal ve Francii a společně s malířem Františkem Kupkou mezi krajany začali hledat spojence pro ozbrojený protirakouský odboj. Po vypuknutí I. světové války Václav se hned přihlásil jako dobrovolník do francouzské cizinecké legie. Díky tomu, že nedlouho předtím předal ruskému velvyslanci plány důležité rakouské pevnosti Přemyšl, které při svém odchodu na studia propašoval do Francie, byla mu i v legii uznána jeho důstojnická hodnost. Stal se poručíkem marocké divize Cizinecké legie – tedy byl prvním československým důstojníkem v první světové válce ve Francii. Zpočátku cvičil dobrovolníky pro legii. Jednotka ukončila 12. října 1914 výcvik a její příslušníci složili v Bayonne slavnostní přísahu. Byl přidělen k I. rotě praporu C cizineckého pluku marocké divize Cizinecké legie, která byla složená jen z československých dobrovolníků. Stal se velitelem kulometné čety. Podle sokolského pozdravu, kterým se vojáci navzájem běžně zdravili, získala jednotka záhy název rota „Nazdar“. Naši vojáci byli oblečení do standardních stejnokrojů cizinecké legie, jediné odlišení představoval červený praporek s vyšitým stříbrným lvem nasazený na bodák pušky. K bojovému nasazení byla rota Nazdar odeslána koncem října 1914 na sever do kraje Champagne poblíž Remeše. Odtud byla v dubnu 1915 celá jednotka převelena do oblasti Artois, kde francouzská armáda připravovala ofenzivu. Marocká divize byla nasazena na jejím útočném hrotu. Cílem legionářů mělo být dobytí strategické vyvýšené kóty 140 poblíž Vimy. V neděli 9. května ráno začal útok, do kterého bylo nasazeno 250 československých vojáků roty Nazdar včetně Václava Dostala. Rota Nazdar vyrazila jako první a rychle postupovala přes německou síť zákopů ke kótě 140. Tady se dostala pod těžkou palbu německých kulometů ukrytých v blízké vesnici. Pravé křídlo vojáků měly před kulometnou palbou krýt dvě podpůrné kulometné čety četaře Chapellea a poručíka Dostala. I v nejprudší palbě šli vojáci vzpřímeně, bez přískoků, nevyhledávali terénní úkryty. Navíc tehdy ještě nebyly v Cizinecké legii zavedeny khaki uniformy a tak se barevné stejnokroje stávaly poměrně snadnými terči nepřátelských střelců. Kromě toho vojáci neměli k dispozici dokonce ani přilby. Když nepřátelská palba postupně vyřadila celou obsluhu obou kulometů Dostalovy čety, sám se chopil kulometu a pokračoval v palbě až do okamžiku, kdy byl střelou smrtelně zasažen do hrudi. Rota Nazdar kótu skutečně dobyla, ale utrpěla těžké ztráty. Padlo celkem 42 legionářů a 90 jich bylo zraněno. Prapor C ztratil všechny své důstojníky a Rota Nazdar tak prakticky zanikla. Hrdinství jednotky a jmenovitě Václava Dostal, povýšeného in memoriam na nadporučíka, bylo oceněno zápisem do čestného seznamu Cizinecké legie i na pomník legionářů nedaleko bojiště u Neuville-Saint-Vaast. Jeho ostatky se nyní nacházejí na československém oddělení velkého válečného hřbitova La Targette severně od Arrasu. (ML)