*1890 – †1981
Byla nejmladší dcera významné poděbradské rodiny Dostalových, která dala naší zemi řadu významných osobností. Otec působil jako spolumajitel poděbradského pivovaru, matka před sňatkem byla herečkou Prozatímního divadla v Praze, kde vystupovala pod pseudonymem Marie Horská. Při křtu dostala jména Johana, Marie a Lidmila. Hana měla osm sourozenců, mezi nimiž jsou významné osobnosti českého divadla, dva bratři zemřeli za 1. světové války, další bratr byl obětí kdyňského masakru a díky starší sestře Olze, byla Hana švagrovou jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších mužů 1. republiky bankéře Jaroslava Preisse. Obecnou školu vychodila v Poděbradech, měšťanku po vzoru staršího bratra v nedalekém Kolíně a pak už zamířila, stejně jako starší sestra Marie do ověřeného kláštera v Chotěšovicích kde začala v církevním internátním prostředí studovat v roce 1904. Ráda chodila na koncerty, měla mnoho přítel mezi hudebníky, ale po vzoru starších sourozenců Leopolda a Karla ji nejvíc přitahovalo divadlo. Pohostinsky vystupovala s Leopoldou a v roce 1913 se zúčastnila talentových zkoušek u Jaroslava Kvapila do Národního divadla. Při zkouškách jí dělal partnera Karel Hašler. Přísný režisér Kvapil sice konstatoval, že Hana má dramatický talent, ale na profesionální dráhu to neviděl. A Hana tak plně propadla druhé lásce a tou bylo výtvarné umění. Rodiče jí umožnili, aby v letech 1920–1924 vystudovala Umělecko-průmyslovou školu v Praze. Možná k tomu přispěla i tragická skutečnost, že její talentovaná malířka sestra Marie předčasně zemřela na tyfus, když rodinnému benjamínkovi bylo třináct let. Za jejími studiemi stálo i dobrozdání malíře Emila Filly, který rodičům vylíčil, že se jedná o nevšední talent. Vedle umělecké školy, kde byla žačkou v ateliéru malíře, grafika a ilustrátora Vratislava Hugo Brunnera, souběžně ještě studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolutoriu pak ještě pokračovala v soukromém studiu v Paříži, Drážďanech a v Mnichově. Po návratu domů se stala členkou Spolku výtvarných umělců Mánes. Z jejích deníků vyplývá, že toužila po velké lásce, ale asi měla smůlu na muže, možná k tomu přispěla i klášterní výchova v dětství. V roce 1928 vyhrála první cenu v soutěži vypsané na svatováclavský propagační plakát. Od roku 1930 se převážně věnovala krajinářství. První samostatnou výstavu měla v roce 1933 v Topičově salonu, tamtéž proběhla její druhá výstava v roce 1944 a poslední samostatná výstava proběhla v roce 1951 v Galerii Práce. Ale v té době se už systematicky věnovala malování, ilustracím, návrhu textilních vzorů a také sklářskému designu. Její práce zahrnovaly i návrhy knižních obálek. Mezi její nejznámější ilustrace a knižní úpravy, patří Dykovo Zmoudření dona Quijota z roku 1922 a Durychovu Píseň milostnou z roku 1928, nebo Románu Dobrý člověk ještě žije Romaina Rollanda. Hodně motivů pocházelo z kraje kolem Staré Huti u Berouna, kde měla letní sídlo její sestra Leopolda, která zde žila se svým druhým manželem sochařem Karlem Dvořákem. S odstupem času se kritici výtvarného umění shodují, že tvorba Hany Dostalové měla významný vliv na český výtvarný svět. (LL)