*1947
Narodil se v domě svého dědečka Floriána Ďurčanského, v obci Kľače v současném Žilinském samosprávném kraji. Otec Jozef v roce 1949 ovdověl. Později v roce 1951 se znova oženil a do rodiny přibyli dva sourozenci, sestra Antonie a bratr Vladimír. Vzájemný vztah všech sourozenců byl i díky pochopení a vstřícnému přístupu nevlastní matky Antónie harmonický. Jozef vyrůstal ve městě Rajec nad Rajčiankou. Zde také absolvoval povinnou školní docházku, kterou ukončil v roce 1962. Po ZŠ nastoupil na Odborné učiliště Považských strojíren v Považské Bystrici do učebního oboru obráběč kovů. V pololetí jako jeden ze dvou nejúspěšnějších učňů v ročníku dostal od vedení učiliště doporučení ke studiu na střední škole. Úspěšně absolvoval přijímací zkoušku a od září 1963 nastoupil na střední průmyslovou školu v Banské Bystrici. Moderně vedená škola umožnila studentům každý týden připravit a vysílat půlhodinovou rozhlasovou relaci, vydávat měsíčník, postavit bigbítovou kapelu a pracovat ve školním televizním studiu. Po maturitě v roce 1967 se přihlásil ke studiu na ČVUT Praha. Každý rok několik studentů z Banské Bystrice zamířilo do Prahy na ČVUT, respektive do Poděbrad, kde začátkem padesátých let vznikla samostatná Katedra radiotechniky. Začínající student VŠ vystoupil v pondělí 2. října roku 1967 z vlaku na poděbradském nádraží, aby zamířil k zápisu. Když vyšel před šestou hodinou ranní z nádražní budovy, spatřil ve sluncem ozářeném lázeňském parku nádhernou scenérii doznívajícího babího léta. V té chvíli ještě netušil, že v Poděbradech už zůstane a stráví zde zbytek svého života. V srpnu roku 1968 došlo ke známým politickým událostem a následovaly další. V tomto období se Jozef Ďurčanský věnoval veřejným činnostem víc než škole. Proto studium opustil a v roce 1970 nastoupil jako vychovatel do Odborného učiliště Skláren Bohemia. Po úspěšných přijímacích zkouškách se v roce 1971 vrátil na Elektrotechnickou fakultu ČVUT a studium ukončil v roce 1976 a získal titul inženýr. Mezitím se oženil s Olgou Kopeckou a v srpnu roku 1973 se jim narodil syn Marek. Po ukončení studia nastoupil do pracovního poměru na Inspektorát radiokomunikací v Bratislavě, kde pracoval do roku 1979. V listopadu 1977 se manželům Ďurčanským narodila dcera Michaela. I přes pomoc rodičů manželky dojíždění za prací zatěžovalo chod mladé čtyřčlenné rodiny. Proto v rámci rezortu Jozef Ďurčanský přestoupil na Federální ministerstvo spojů, Odbor radiokomunikací. Zde zakotvil v oddělení pro provoz radiokomunikací v Československu, na kterém pracoval a později jej i vedl. V roce 1981 došlo k delimitaci některých činností včetně provozního oddělení pod Mezinárodní telefonní a telegrafní ústřednu Praha. Zaměstnancem této organizace byl až do konce srpna roku 1992. Před červnovými volbami do Federálního shromáždění dospěl k názoru, že výsledkem může být ukončení federativního uspořádání republiky. A tak předtím, než jeho federální oddělení skončilo, pomohl zajistit nové pracovní pozice pro některé své kolegy a sám se rozhodl do Prahy už nedojíždět. Na základě výběrového řízení nastoupil jako provozně technický náměstek do akciové společnosti Lázně Poděbrady, kde působil pět let. Zejména se podrobně seznámil se zdejší minerální soustavou, jejími rozvody, provozem, haváriemi, vystrojením vrtů. Do této doby znal provoz v lázních pouze zprostředkovaně přes manželku, která v nich působila většinu svého profesního života. Pracovala na kulturním a po revoluci i díky jazykové výbavě na obchodním oddělení podniku. V lázních Jozefa Ďurčanského práce naplňovala, než došlo v roce 1997 k názorovým nesouladům s novým vedením společnosti. Na základě vzájemné dohody lázně opustil a následně uspěl ve výběrového řízení na místo vedoucího správního odboru na MěÚ v Poděbradech. Už v době působení v lázních byl vedením zdejšího sdružení ODS osloven ke kandidatuře do městského zastupitelstva. K ODS měl blízko od jejího vzniku, podporoval ji, ale také vnímal, že jeho krátké členství v KSČ může být pro některé členy zásadní překážkou k účasti na této kandidátce. Nakonec převládl názor, že pokud se stane členem ODS, členská základna jej většinově podpoří. Tato strana následné volby vyhrála a Jozef Ďurčanský byl v listopadu roku 1998 zvolen starostou. Tím byl dvě volební období až do října roku 2006. V té době byl rovněž členem Zastupitelstva Středočeského kraje a současně neuvolněným předsedou Finančního výboru Středočeského kraje. Po skončení na radnici jej krajské zastupitelstvo jednohlasně zvolilo jako uvolněného předsedu finančního výboru. V poměrně krátké době po volbách došlo na radnici k rozdílným pohledům na další směřování města a bývalý starosta Ďurčanský byl opět povolán „do služby“. Výraz služba je použitý správně, protože takto svoje působení na radnici vždy chápal. Proto také uvolněnou funkci předsedy předal Ing. Janu Skopečkovi a sám zůstal ve výboru coby řadový člen, aby se mohl plně věnovat Poděbradům. V mezičase začalo docházet ke změnám politických postojů, začala vznikat hnutí a uskupení nezávislých kandidátů. K řadě změn docházelo i uvnitř politických stran, proto Jozef Ďurčanský v dalších volebních obdobích kandidoval v lokálních sdruženích a působil v zastupitelstvu až do roku 2018. Když byl v roce 1998 poprvé zvolen starostou, nastavil si jako zásadní úkoly kromě dokončení podchodu u nádraží ČD a přestavby ubytovny na Žižkově na byty například dokončení léta rozestavěného divadla, vyřešení bezbariérového přechodu přes zdymadlo, rehabilitaci Centrálního lázeňského parku, přípravu projektu pro vybudování nadjezdu přes železniční trať, výstavbu domu s pečovatelskou službou, nákup „Pentagonu“, zahájení výstavby vnitroměstských cyklostezek a mnohé další projekty. Po odchodu z radnice v roce 2010 nastoupil do společnosti Louda Reality, s níž spolupracuje doposud. Jozef Ďurčanský absolvoval řadu specializovaných vzdělávacích školení, včetně postgraduálního kurzu, který se týkal provozu a ekonomiky spojů. Od roku 1998 má zkoušku zvláštní odborné způsobilosti na úseku dopravy a silničního hospodářství. V roce 1979 byl jmenován Federálním ministerstvem spojů jako zkušební komisař Komise pro zkoušky palubních radiooperatérů, ve které působil i po vzniku samostatné České republiky až do roku 1995. V letech 2000–2004 byl členem Výboru pro regionální rozvoj Středočeského kraje a Podvýboru pro cestovní ruch. Následně pak pro období let 2004–2008 byl zvolen do Zastupitelstva Středočeského kraje, kde předsedal Finančnímu výboru. Ve Svazu měst a obcí ČR byl v období roků 1999 až 2010 členem Kontrolní komise. V tomto čase působil také ve Sdružení lázeňských míst ČR. Děti Marek a Michaela manžele Ďurčanských obdařily pěti vnoučaty, takže se kromě aktivní práce snaží sledovat a podporovat jejich vzdělávání a osobnostní rozvoj. Protože jak sám říká, pouze v potomcích je život věčný. (OĎ)