*1950
Evangelický farář Pavel Dvořáček působil v Poděbradech v letech 1990 – 2011 a v Polabí zanechal mnohé stopy i kus svého srdce. Na faře v rodině faráře Jana Amose Dvořáčka se narodil v Hrubé Vrbce, vyrůstal ve Valašském Meziříčí a přes faru v Rokycanech přišel v roce 1990 do Poděbrad. Manželka Kateřina působila léta v poděbradské Městské knihovně. Studiem evangelické teologie v Praze se, jak říká, zejména prozpíval. S vokální folkovou skupinou Berani koncertovali v sedmdesátých letech po evangelických sborech i na veřejných pódiích (Malostranská beseda, oceněni na Portě 1974); jejich repertoár tvořily zejména černošské spirituály (spíš aktuály) s původními texty (Karásek, Rejchrt, Dvořáček). Po absolvování náhradní vojenské služby nastoupil v roce 1979 na první samostatnou faru v Hrabové na Šumpersku, pak v roce 1984 v Rokycanech a v roce 1990 byl zvolen farářem v Poděbradech. K tomu se vázala péče i o okolní neobsazené farní sbory, zejména v Hořátvi, Bošíně, Libici včetně Diakonie a nejdéle pak ve Velenicích. V letech 2001-2006 byl seniorem poděbradského seniorátu. Všude tam měl samozřejmě na koho a nač navazovat… Co naopak zůstalo po něm? Chtě nechtě to bude jistě především silueta a fluidum celého areálu. S architektem Jiřím Veselým a jeho ženou Barborou se vepsal do atmosféry i funkčnosti sborového domu. Pojmenování sálu s krbem (od otce a syna Exnerových) se dovolává a užívá nejen pro církevní shromáždění, ale ve smyslu toho slova i řádného shromáždění všech občanů „Eklésia“. Dodnes tam jsou v tom duchu zváni a svoláváni hosté i publikum, „aby o sobě věděli a poznávali se ve městě i na chodníku… Podobně vznikla myšlenka Kavárničky za kostelem (prý pro případné záškoláky či zákosteláky) – a stala se pravidelnou pondělní událostí se svými štamgasty i hosty a samozřejmě biblickými tématy, zpěvy (s kytarou) a přípitky; prostě jak se na řádnou kavárnu sluší a patří. Mimořádně věhlasnou se stala tak řečená Příležitostná Divadelní Společnost. Během 20 let jí prošlo na 130 dětských a mladých i starších účinkujících (i „babičky z kavárničky“), se zaměřením většinou na autorské vánoční hry, hrátky či kabarety, vždy s původními písničkami. Zpočátku na praktikáblech v kostele, posléze i na Kolonádě a v Divadle Na Kovárně. S touto preferencí společného díla souvisely i letní dětské tábory; díky skvělému týmu se děti prožitkově setkávaly s tématy osobností jako Albert Schweitzer, Přemysl Pitr, Martin Luther King, TGM, či praotec Noe (včetně potopy a reálné záplavy tábora)… Seniorátní presbyterní setkávání se otevřelo jakožto Polabská evangelická pouť do všech stran smyšlenkou, že křesťané nejsou ti, kdo vysedávají v nějakém názoru, ale poutníci. Kolotoč nebude, jen zajímavá setkání a programy pro všechny (nejen evangelické) generace. Jednoho dne přišlo pozvání, kterému se Pavel Dvořáček nevzepřel, a od února 2011 byl zvolen farářem v Praze u Salvátora na Starém Městě. Po dosažení důchodového věku pak ještě sloužil u Klimenta na Novém Městě. Dnes žije v Praze Strašnicích. Na adresu Poděbrad, se kterými je stále v kontaktu, svého času prohlásil: „Pán Bůh to ani ve městě, které je přes srdce, nemá lehké. Ale určitě to nevzdává! (PD)