*1879-†1958
Otec Ing. Augustin Engel byl cukrovarnickým odborníkem a po příchodu do poděbradského cukrovaru, který byl v Poděbradech provozovaný v letech 1864-1928, se oženil s Růženou Boučkovou, dcerou poděbradského lékaře Františka Boučka. Také proto se jejich syn Antonín narodil ve starobylém Boučkově domě v Husově ulici, který byl zbořen v roce 1980. Engelovi měli ještě dvě starší dcery Karlu a Růženu. Obě jako industriální učitelky zůstaly svobodné, starší se stala ředitelkou dívčí školy. Brzy po Antonínově narození se Engelova rodina přestěhovala do Prahy do Perlové a později do Nerudovy ulice. Otec však záhy na to onemocněl a v roce 1895 zemřel. Osiřelá rodina se ocitla v těžkých existenčních podmínkách a jen díky podpoře obou sester mohl jejich nejmladší nadaný bratr studovat. V roce 1897 začal Antonín studovat architekturu a pozemní stavitelství u prof. Jana Kouly, pak přešel na německou techniku k profesoru Josefu Zítkovi a v následujícím roce 1904 ukončil studia na vídeňské akademii výtvarných umění u profesora Otto Wagnera, jednoho ze zakladatelů moderní evropské architektury. Engel po skončení studií vytvořil od roku 1912 ve vlastní projekční kanceláři řadu soutěžních návrhů (mj. přestavba staroměstské radnice, ústí letenského tunelu, ústřední pražské hřbitovy). Pro rodné Poděbrady navrhoval nové lázeňské budovy a v roce 1913 se zapojil do soutěže o regulační plán Poděbrad, v němž navrhl v lázeňském středu náměstí v podobě široké třídy s velkoryse pojatou okolní zástavbou. Bohužel jeho impozantní návrh neuspěl. Nedlouho předtím v letech 1910 – 1911 totiž arch. František Janda vyřešil lázeňský střed podle tehdejších finančních možností města méně okázale. Přesto později, v roce 1924, při zpracování nového regulačního plánu Poděbrad architekt Janda některé nápady z původního Engelova návrhu využil. Podle Engelových plánů byla v Poděbradech v letech 1912–1913 postavena ještě okresní soukromá nemocnice s epidemiologickým pavilonem a chorobinec na severozápadním okraji města. Svému účelu sloužily ještě ve 40. letech 20. století. V letech 1912-1920, kdy byl profesorem na Státní průmyslové škole, vyprojektoval pro Poděbrady vodní elektrárnu, jez a zdymadlo. Vše se na Labi v Poděbradech následně budovalo v letech 1914-1923. Z doby, kdy byl jmenován řádným profesorem pro obor novověké architektury ČVUT, pochází nejvíce jeho projektů na regulaci různých částí Prahy, sám vyprojektoval novou budovu ČVUT v Praze v Dejvicích a impozantní vodárnu v Praze v Podolí. Ve dvacátých letech minulého století se stal také spoluautorem projektů budov ministerstev zemědělství, dopravy a veřejných prací. Antonín Engel se v roce 1916 oženil s Miladou Wirthovou z Vysokého Mýta, sestrou známého historika umění. Měli dceru Libuši provdanou Šantlovou a syna Jaromíra, který zemřel ve dvaadvaceti letech na infekční chorobu. V roce 1927 si postavil podle vlastního projektu rodinnou vilu v Dejvicích. Dvakrát byl zvolen děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství a v květnu 1939 odvážně přijal funkci rektora ČVUT. Za okupace v říjnu 1942 však byl dán do trvalé výslužby. Po skončení války mu byla rektorská hodnost vrácena, ale jen na krátkou dobu, neboť pod tlakem komunistických studentů musel odstoupit a brzy po únoru 1948 přestal na fakultě působit i jako profesor, protože byl akčním výborem profesury zbaven. Musel opustit i renomovaný Ústav výstavby měst, který sám v roce 1925 založil a dlouhá léta stál v jeho čele. Zemřel v roce 1958 v nájemním bytě v Čechově ulici, kam se jeho rodina musela vystěhovat z rodinné vily v Dejvicích. (JH)