*1923 – †2019
Byl rodákem z nedaleké obce Odřepsy. Rodiče tam měli menší hospodářství a později pracovali v místním JZD. Vyrůstal spolu se sestrou Bohumilou. Dva roky navštěvoval Hospodářskou školu v Poděbradech a potom pracoval s rodiči na rodinném soukromém hospodářství. To byla jedna z možností, jak se vyhnout za války tak zvanému totálnímu nasazení. Po skončení války absolvoval zkrácenou pětiměsíční vojnu. (Podle tehdejšího branného zákona se vztahovala na muže, kteří byli jedinou zdatnou pracovní silou v hospodářství.) Později nastoupil do poděbradských skláren Bohemia a v tamním zásobovacím oddělení pracoval celý život. Oženil se v r. 1947 s Boženou Zemanovou, která pocházela z Němci vypálené obce Lidice. V roce 1948 se jim narodila dcera Helena a pět let nato druhá dcera Jana. Velkou láskou Josefa byla hudba a od dětských let rád zpíval. Zpěvu se věnoval i při zaměstnání a brzy se stal oblíbeným zpěvákem místního orchestru Poděbradka. Pamětníci si dobře vybavují pravidelné koncerty v lázeňském parku, na kterých Josef Ešner zpíval. S Poděbradkou nevystupoval jen v Poděbradech, ale i v zahraničí a všude se svým příjemným tenorem sklízel přízeň diváků. Měl i nabídky k působení v Československém rozhlase nebo libereckém divadle, ale protože si byl vědom toho, že nemá hudební vzdělání a chtěl mít čas i na rodinu, zůstal věrný Poděbradům. Na důchod se odstěhoval zpět do Odřepes. I jako důchodce ještě pracoval ve sklárnách. Velmi rád byl mezi lidmi a miloval i cestování, možná proto nějakou dobu ještě pracoval jako závozník v libickém Mepolu. Manželka mu zemřela v roce 2013. I tehdy nezůstal sám, mohl se radovat z početné rodiny a dočkal se čtyř vnoučat a sedmi pravnoučat. Odměnou za naplněný život byla jeho dlouhověkost. Josef Ešner byl pohřbem vedle manželky na hřbitově v Libici nad Cidlinou. (PaP)