*1905 – †1979
V „zlatém věku“ poděbradských lázní ve třicátých letech minulého století působilo v Poděbradech několik fotografů, kteří si přivydělávali fotografováním lázeňských hostů u květinových hodin, na Kolonádě, či jinde v lázeňském středu. Vedle Josefa Vidláka a Josefa Hofmanna, který měl na čas nevelký fotoateliér v Lázeňské ulici, tu byli hlavně dva známí fotografové Josef Mikšovský a Fridolín Farský. Oba ve vlastním zájmu si tehdy přáli mít své ateliéry co nejblíže lázním. Činnost obou fotografů se nakonec protáhla až do sedmdesátých let minulého století a neomezila se jen na fotografování lázeňských hostů. Josef Mikšovský měl řadu let dřevěný ateliér na začátku Husovy ulice, ve dvoře nárožního domu čp. 31/I a když po únoru 1948 nemohl vést svůj soukromý podnik, stal se až do důchodu vedoucím znárodněné Fotoslužby na Jiřího náměstí. Fotograf Fridolín Farský pocházel z Varnsdorfu a do Poděbrad se přiženil v roce 1933. Tehdy si vzal za manželku Annu Piskačovou, jejíž rodina vlastnila v Poděbradech Na Valech cukrářský závod a tady nedaleko pak bydleli. Narodily se jim tu dvě děti, syn a dcera, kteří časem Poděbrady natrvalo opustily. Fridolín Farský hned po příchodu do Poděbrad si pronajal fotoateliér od Josefa Vidláka u mostu a rozšířil ho o obchod s fotografickými potřebami. Svou živnost tu provozoval pět let, ale protože to měl nejdál k lázeňskému středu, přestěhoval svůj ateliér do sousedství Wolfovy dietní jídelny na hlavní promenádu. Když byla za okupace odbojová skupina manželů Wolfových pozatýkána a jídelna zavřena, našel si nový ateliér v přízemním domku na rohu Náměstí 5. května a Havlíčkovy ulice, kde je dnes Nová lékárna. Tady pokračoval až do znárodnění a definitivně skončil v roce 1949, kdy ONV zamítl pokračování jeho živnosti. Tehdy fotoateliér zavřel a začal nabízet své služby příležitostným zájemcům, hlavně vydavatelům pohlednic. Odstěhoval si odtud nejen fotopřístroje, ale i všechno vybavení, které se mu hodilo o několik let později, když v roce 1956 přijal místo profesionálního fotografa v poděbradském muzeu. V tom roce totiž za nového správce Z. Z. Stránského tu vzniklo krajské zařízení se širokým vlastivědným záběrem od nových expozic, angažovaných výstav až po odbornou muzeologickou a vědeckou činnost. V muzejní budově u kostela svým inventářem vybavil fotografickou dílnu a platně rozšířil řadu nových vysokoškolských absolventů, výtvarníků a technického personálu. Po dvou letech existence bylo krajské muzeum zrušeno a v roce 1958 se stalo jen opět městským muzeem. Téměř všichni zaměstnanci odešli a jako jediný zůstal přírodovědec Svatopluk Šebek, který převzal řízení muzea. Protože dobře dokázal využít všechny dřívější výdobytky, záhy muzeum převedl na okresní úroveň. Po Fridolínu Farském tam zůstala nejen bohatá fotodokumentace veškeré činnosti krajského muzea, ale pokračoval v kontaktech i s novým vedením, aby nadále byť v omezené míře prováděl svou činnost. Reprodukoval tu předlohy pro budoucí výstavy, prováděl fotodokumentaci výstav i ostatního dění v muzeu, a nakonec nabídl k odkoupení několik stovek vybraných negativů ze své dřívější soukromé fotografické činnosti. V padesátých letech totiž také hodně fotografoval nejen Poděbrady, ale i Nymburk a okolní obce na ploché filmy 9 x 12, které pak nabízel na pohlednice hlavně nakladatelství Orbis. Tyto snímky mají dnes při možnosti digitalizace mimořádnou dokumentární hodnotu. Do velkého fotoarchivu Polabského muzea přenechal Fridolín Farský kromě toho i cenné soubory svitkových filmů, mimo jiné je mezi nimi asi stovka záběrů z květnové revoluce 1945 a následujícího dění ve městě. Svou hodnotu mají i profesionální fotografie vybraných sbírkových předmětů určených k publikování a ke katalogizaci a mnoho dalšího. Fridolín Farský zemřel tiše a nenápadně pětasedmdesátiletý v roce 1979 a je pochován na hřbitově v Kluku v opuštěném hrobě rodiny Piskačovy, kam byly v roce 1986 uloženy i ostatky jeho manželky Anny Farské. (JH)