*1931 – †2022
Herec a dabér, který propůjčil svůj nezaměnitelný hlas Vinnetouovi, ale také inspektoru Clousseauovi, se narodil v Hořicích. Jeho maminka Zdeňka Fišerová byla herečkou u Zöllnerovy kočovné společnosti a na štaci ve Vysokém Mýtě okouzlila tamního starožitníka Bohuslava Horáka natolik, že zplodili syna. Pan Horák byl ovšem už ženatý s krasojezdkyní od cirkusu, a o Standu se příliš nezajímal. Zůstal tak v péči maminky, která musela herectví pověsit na hřebík a začala pracovat v pohostinství. Když po čase získala zaměstnání v restauraci a hotelu Šramotů na poděbradské Záložně, přestěhovala se spolu se synem a babičkou do sousední vesničky Kluk. Standovi po cestě do nového bydliště vyprávěla o krásných lázních, ale až na místě zjistil, že ve skutečnosti budou žít na druhém břehu Labe, kde stálo jen pár domů a hřbitov, jak sám vyprávěl. Tehdy to byla samostatná obec, dnes je Kluk už dávno součástí Poděbrad. Standa ovšem stejně do lázeňského města každé ráno chodil do měšťanské školy v Chládkově (dnes Studentské) ulici, ale především na Záložnu a později také do Divadla Na Kovárně, kde na obou místech tradičně vystupovala Východočeská divadelní společnost, vedená panem Burdou. Žádná inscenace mu nesměla uniknout. Sám začal hrát v osmi letech Kašpárka s ochotníky a jednou byl požádán o záskok za harmonikáře v Dětském souboru Karla Hadrbolce z Mělníka, který měl mít v Poděbradech vystoupení. Rychle se prý naučil na foukací harmoniku a od dvanácti let pak začal se souborem jezdit i na zájezdy. Ještě během protektorátu zažil tragickou smrt své babičky, která se utopila v Labi patrně ze strachu z operace, která ji čekala. Na konci války se vydal ke zkouškám do Pražského dětského divadla Míly Mellanové a přes počáteční rozpaky byl přijat do angažmá. Znamenalo to pro něj denně vstávat ve čtyři hodiny ráno, aby stihl dojet z Poděbrad do Prahy vlakem a večer se zase vydat stejnou trasou domů a od vlaku přes celé město až do Kluku. To se nedalo dlouho vydržet, a tak mu maminka našla podnájem na Malé Straně v Nerudově ulici a po čase se za ním také přistěhovala. Posléze se spolu nastěhovali přímo do vily Míly Mellanové a jejího manžela, advokáta Jaroslava Mellana na pražském Rašínově nábřeží, kde potom herec žil několik desetiletí, založil rodinu a vychoval dceru Ivanu. Fišer si zahrál v mnoha filmech. Rád vzpomínal hned na ten první. Jmenoval se Na dobré stopě a on v něm v roce 1947 ztvárnil jednoho ze členů skautského oddílu. Spolu s ním v něm hrál jeho kamarád z Pražského dětského divadla Karel Richter, ale také pozdější textař Zdeněk Borovec, nebo budoucí režisér Václav Vorlíček. Skauting záhy zakázali, a film skončil v trezoru. Rád měl také komedii Rodinné trampoty oficiála Třísky, jejíž některé scény vznikly na Denisově nádraží (Praha-Těšnov), odkud pravidelně jezdil do Poděbrad. Přelomový pro něj byl dobrodružný film Větrná hora z roku 1955 režiséra Jiřího Sequense, který ho následně obsazoval do dalších svých snímků. Objevil se tak ve filmu Atentát, v seriálu Hříšní lidé města pražského, v povídce Kaprova smrt, stejně jako v navazujících celovečerních filmech Pěnička a Paraplíčko a Smrt černého krále. Jeho divadelní kariéru silně ovlivnil E. F. Burian, který ho obsadil ve svém divadle D 34 Na Poříčí do inscenace Věra Lukášová, v níž hrál s Alenou Kreuzmannovou, Otýlií Beníškovou a Felixem le Breux a měli neustále vyprodáno. V roce 1959 zakotvil v Divadle ABC u Jana Wericha, s nímž přešel do Městských divadel pražských. Členem souboru byl až do odchodu do důchodu v roce 1993 a dál tu hostoval, a to i po těžkém onemocnění rakovinou hrtanu, kvůli němuž přišel o hlas. Stanislav Fišer vynikal především v komických figurách, smích publika byl jeho největší odměnou. Do Poděbrad se občas vracel jako host Neumannových Poděbrad a později i Poděbradských dnů poezie, kdy vzpomínal na své herecké začátky a podstupoval tady i léčebné procedury. (KOV)