*1934
V polovině sedmdesátých let změnil nudnou gastromapu Československa a na přední místo tam připsal luxusní Čínskou restauraci v Poděbradech. A to od člověka, který si teprve později dálkově doplnil odborné vzdělání na hotelové škole v Mariánských lázních, byl výkon mimořádný. Zdeněk Flídr se narodil v České Lípě. Tatínek Josef byl vlakvedoucí a matka Marie se starala o děti a domácnost. Zdeněk měl ještě o rok mladšího bratra Josefa, který později pracoval jako zubní dentista. Rodina se brzy přestěhovala do malé vesničky Krpy, která je dnes součástí Kropáčovy Vrutice mezi Mladou Boleslaví a Mělníkem. Tam uprostřed přírody prožíval dětství a jinošství a tady našel cestu k přírodě, kterou byl odmala obklopen. Díky otci si na venkovské polosamotě zamiloval myslivost se vším, co k tomu patří, včetně péče o les, zvěř i střelbu. V tomto případě zejména střelba na asfaltové holuby patří k jeho velkým koníčkům. Na několika soutěžích dokonce ve středním věku posbíral i nějaké trofeje. Po základní škole odešel studovat na Obchodní akademii v Jablonci nad Nisou. Pak přišla dvouletá vojenská základní služba v Táboře a po ní nastoupil na tak zvanou umístěnku jako účetní u výrobce automobilů Liaz v Rýnovicích u Jablonce nad Nisou. Ale podvědomě ho srdce od motorů táhlo do služeb, konkrétně do pohostinství. Pracoval jako civilní zaměstnanec na pozici správce a zástupce vedoucího provozu v několika velkých vojenských rekreačních střediscích na Šumavě a každodenně tak získával praktické zkušenosti s gastronomií a hotelnictvím. Stále víc se utvrzoval, že je to obor, kterému se chce celoživotně věnovat. Současně přemýšlel o nějakém originálním projektu. Oslovila ho myšlenka první Čínské restaurace v Praze ve Vodičkově ulici, u jejíhož zrodu kdysi stál malíř, spisovatel a diplomat Adolf Hoffmeister a u zrodu té poděbradské to byl právě Zdeněk Flídr. Jenže když vznikla ta pražská, byla vnímána jako významné obohacení kulturních styků se spřátelenou Čínskou lidovou republikou. Ale koncem šedesátých let došlo k rozkmotření socialistického tábora s revizionistickým čínským, vedením a v takové době otvírat další čínskou restauraci bylo hodně odvážné. Přesto se to podařilo. Zdeněk Flídr chodil na zkušenou do pražské „číny“, důvěrně poznal zákulisí i provozní problémy a s hotovým plánem přišel za ředitelem krajského podniku Restaurace a jídelny. Společně pak našli vhodné prostory v Poděbradech, které dosud znal spíš jako místo s dobrou střelnicí na asfaltové holuby. Po téměř ročních přípravách a složitém vyjednávání v roce 1976 otevřel v prvním patře v prostorách hotelu Savoy třetí čínskou restauraci v Československu (druhá byla v provozu od roku 1970 v Mladé Boleslavi). Restauraci postavil na výjimečné atmosféře s výtečným jídlem, ale i dekorací, prostředním a exotikou. Nová Čínská restaurace byla provozovaná na tu dobu na nezvykle vysoké úrovni a měla přispět k prestiži Poděbrad jako lázeňského města. Jenže to už bylo v době rozkolu s Čínskou lidovou republikou, oficiální místa se tvářila, jako by o restauraci nevěděla, ale hodně vadily návštěvy čínských diplomatů, a tak pan Flídr chodil často na výslechy na polici. Ale veřejnost a také osobnosti světa kultury v čele s Karlem Gottem si brzy do Poděbrad na dobré jídlo našly cestu. Projekt byl úspěšný, proto po dvou letech vybudoval další střediska. Italskou pizzerii, japonskou zahradu a denní bistro. Ani to mu nestačilo a své síly napnul v roce 1984 do výstavby prodejny Tuzex, což byla prodejna luxusního zahraničního zboží za tak zvané bony a valuty. Neocenitelné podnikatelské rady mu poskytoval přítel, slušovický vizionář František Čuba a třeba při realizaci japonské zahrady zase radil malíř a grafik Vladimír Komárek. Po roce 1989 byl objekt, ve kterém byla provozována restaurace, restituován, a protože nedošlo k dohodě o nájmu, tak se dočasně Čínská restaurace přesunula na Náměstí 5. května. Vydržela tam jen do roku 1994, kdy celý koncept přenechal zkušenému kuchaři Ivanu Bouzkovi. Zdeněk Flídr se vrhl do dalšího podnikání, kde promítl svou lásku k myslivosti. V roce 1994 otevřel penzion a restauraci Jívák na Loučeni a v Poděbradech další Penzion Flídr, přičemž oba objekty byly vybaveny v loveckém stylu četnými trofejemi a výtvarnými odkazy. V původní čínské restauraci poznal také svou manželku Hanu (1957), která tam pracovala jako gymnazistka na letní brigádě. Později dlouhá léta učila v mateřské škole. Společně mají syna Lukáše (1980), který pokračuje v gastronomických a podnikatelských stopách svého otce. (LL)