*1883 – †1971
Jeden z nejvýznamnějších českých lesnických odborníků a organizátorů lesního hospodaření minulých dob a zakladatel pozdějšího Národního zemědělského muzea byl téměř dvacet let ze svého dlouhého a plodného života spojen s Poděbrady, celý život se sem vracel a postavil si dům v dnešní Palachově ulici. V Poděbradech v rodinné hrobce Hellichů také nalezl i místo poslední odpočinku. Narodil se v Praze, jako nemanželský syn matky Marie Fričové z Vrábí u Brandýsa nad Labem, která však odmítla o něj pečovat. Do 1885 byl v péči Václava a Filomeny Křížových v Blížanovech (u Klatov) a 1885 si ho vzala za vlastního teta Johanna Binderová z Prahy, kde pak navštěvoval nižší gymnázium. Jeden rok praktikoval v lesích města Písku, kde absolvoval revírnickou a vyšší lesnickou školu (1899–1902). Už v roce 1905 složil vyšší státní zkoušku pro samostatné hospodáře, krátce působil na velkostatku Budiškovice u Moravských Budějovic, odkud přestoupil v roce 1903 na velkostatek Poděbrady. Začínal na panském polesí Radovesice u Kolína a odtud byl za necelé dva roky přeložen na polesí Kluk u Poděbrad. Hlavním důvodem k tomuto přeložení patrně byly vedle Fričových úspěšných začátků neutěšené poměry, které způsobil svou neschopností na tomto polesí starý nadlesní Franěk, který lpěl na dávno přežitých zvyklostech a polesí spravoval hlavně ke svému prospěchu. V této funkci Fraňka vystřídal nový nadlesní Adolf Hodina, který se stal mladému Fričovi nejen přímým nadřízeným, ale i vzorem. Jak sám vzpomíná, naučil se od něj nejen správně odhadnout své podřízené ale i mnoho manuálních prací. Podle Hodinových zásad se naučil orat, sekat, kácet dřevo a všechny práce, na které dohlížel a tím si záhy získal u lesního personálu velkou oblibu. Po tříleté služební době a po složení státnic se stal adjunktem I. třídy, což znamenalo vedle důstojenství a zvýšení služného i naději na samostatnou práci v oboru. V této době byla myslivost na poděbradském panství v největším rozkvětu. Majitel panství knížete Hohenlohe byl ochotný za tuto vášeň ročně dávat na škodách způsobených zvěří okolním rolníkům nemalé náhrady v penězích i v naturáliích. Okázalé hony na panství začínaly zjara tahem sluk, pokračovaly odstřelem tetřívků v toku, pak přišli na řadu srnci a po nich kachní sezóna na lesních jezírkách a starých labských ramenech. Pak se střílely koroptve a vyvrcholením sezóny byly velké lesní podzimní hony, kterých bývalo dohromady asi 25, obyčejně vždy dva za sebou, neděle a svátky nevyjímaje. Hlavními střelci na těchto honech byli hosté v počtu asi 6 – 8 osob, pozvaní knížetem – zpočátku vysoká šlechta z Rakouska, Německa a Francie, později spíše podnikatelé a finančníci. V roce 1910 dostal Jan Frič od knížete povolení k sňatku s dcerou lékárníka Hellicha Miladou. Velmi si považoval, že se dostal do rodiny, která svými kulturními i vědeckými zájmy tehdy stála vysoko nad svým okolím. Tchánovu přízeň si získal už dříve tím, že ho v roce 1906 upozornil na veliké množství spisů a archivního materiálu, který se povaloval na půdách zámku. Po 17 letech úspěšného působení v Poděbradech v listopadu 1920 Jan Frič město opustil a přijal místo inspektora českého odboru zemědělské rady v Praze. Stává se tajemníkem České Zemědělské Akademie v Praze. V letech 1935 – 1950 působil také jako docent na Vysoké škole zemědělské a lesního inženýrství při ČVUT, v letech 1933 1953 byl jednatelem Zemědělského muzea. Už mnohem dříve obětavě psal často pod různými pseudonymy do desítek lesnických, zemědělských i historických časopisů i deníků. Podílel se na přípravě rozsáhlé lesnické encyklopedie Český lesník a sám vydal už v roce 1906 svoji první knihu o úpravě lesů „Lesní zařízení“, která se potom dočkala řady vydání. Ač nevystudoval vysokou školu, od ministerstva veřejných prací získal v roce 1930 titul lesní inženýr a v roce 1947 byl promován jako čestný doktor technických věd na ČVUT. Dodnes mají Poděbrady památku na Jana Friče v podobě zelených pásů kolem města a lesopark Oboru, ve kterém už v roce 1908 nechal upravit promenádu pro lázeňské hosty a pokusně vysázel z panských školek i některé exotické dřeviny. Málokdo už dnes ví, že později byla Obora oficiálně přejmenována na Fričův park. Jan Frič je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých lesnických odborníků. (JH)