*1969
Pochází z respektované poděbradské lékařské rodiny, ale protože měl naděleno od narození vícero talentů, o pokračování v rodinné tradici zdaleka nebylo rozhodnuto. Po otcově linii zdědil hudební nadání a také lásku k jazzu. Jak by ne, když odmala mu tatínek Peter pouštěl jazzové gramofonové desky. Rodiče ho coby osmiletého preventivně přihlásili na klavír do lidové školy umění a hudba už mu zůstala pod kůží. Ke klavíru si později přibral ještě saxofon a klarinet a na oba nástroje od 2011 také hraje v Kolínském bigbandu. V kapele vystupuje společně s mladším bratrem Janem, který je rovněž lékařem a hraje na pozoun. Pavel Frič se také dlouhodobě angažuje u orchestru a sboru Gymnázia Jiřího z Poděbrad a to nejen proto, že byl několik let předsedou rodičovského sdružení školy. Pro sbor občas skládá a aranžuje skladby, někdy doprovází na klavír, tu a tam i diriguje. Opakovaně také skládal scénickou hudbu pro Divadelní spolek Jiří. Pro své skladatelské opusy si s humorem jemu vlastním vybral pseudonym Martin Lednický, jehož vznik má vlastní příběh. Původně se měl jako prvorozený syn jmenovat Martin a Lednický – to je česká verze anglického slova lednice, která se foneticky vyslovuje fridž, tedy skoro stejně jako Frič. Ovšem Martin Lednice by asi nebylo to pravé a tak zvolil lepší variantu přídavného jména. Přesto o kariéře profesionálního muzikanta nikdy neuvažoval. To ovšem už zdaleka neplatí v případě technických oborů. Dětství velmi často trávil skloněný nad jednotlivými díly stavebnic Merkur, Lego a Grossblok, až to vypadalo, že z něj bude stavební inženýr. Manuální zručnost mu sice zůstala, ale nakonec přece jenom navrch získala rodinná tradice. Zvolil si lékařskou fakultu v Praze, kterou absolvoval v roce 1994. Když nastoupil do nymburské nemocnice na interní oddělení, jeho primář mu uložil, aby se naučil pracovat s tehdejší novinkou, kterou byla inzulinová pera. Pavel Frič se chopil příležitosti a od té doby se stále intenzivněji věnuje diabetologii. V roce 2001 přešel z Nymburka do Městce Králové a část pracovního týdne tráví také v poděbradské ordinaci. Ale je na místě ještě pokračovat o již zmíněné všestrannosti. Pokud to jen trochu umožňuje počasí, každý den se do práce i z práce dopravuje jako správný sportovec na kole. Do Nymburka to bylo zhruba devět kilometrů, ale Městec Králové jeho tréninkovou trať prodloužil téměř na dvojnásobek. Ostatně žádný sport mu nedělá problém, včetně šachů. A právě od nich se odvíjí i zájem o jiné stolní hry. S nimi je spojený další charakteristický povahový rys a tím je systematičnost a poctivost. Sport učí přijímat vítězství i porážky, což se v životě určitě vyplatí, a pokud jde o systematičnost, tak ta se vedle pracovního zaujetí uznávaného lékaře projevuje právě v hravosti a soutěživosti. Konkrétně už přes 35 let se svými nejlepšími přáteli Jiřím Vavrouchem a Lubošem Pácalem pravidelně hrají karetní hru preferans, což je jakási obdoba mariáše. Dotčenou hru si kdysi přivezl ze Slovenska, kde jsou otcovy rodové kořeny. A zmíněná systematičnost spočívá v pečlivě vedené pětatřicetileté statistice jednotlivých odehraných partií. Jeho životní příběh se opírá o skvělé rodinné zázemí, které se sám snaží společně s manželkou Pavlínou, rovněž lékařkou, vytvářet pro obě své dcery. Ostatně díky starší Tereze už má zajištěné i pokračování v rodinné lékařské tradici. Výjimečná lidskost, ochota naslouchat, smysl pro humor a nezbytná profesionalita způsobily, že ač Pavel Frič opakovaně kandidoval z nevolitelných posledních míst kandidátky do městského zastupitelstva, byl pokaždé poctěn důvěrou voličů a po jedno volební období pracoval také jako poděbradský zastupitel. Ostatně i tady se vlastně vydal ve stopách svého otce. (LL)