*1871 – †1943
Narodil se v Poděbradech do rodiny soudního vykonavatele. Řízením osudu i otcovými povinnostmi se v deseti letech ocitl v Jindřichově Hradci, kde absolvoval na tamějším gymnáziu. V té době hodně času trávil v černínském zámeckém archivu, kde ho setkání s archiváliemi zřejmě ovlivnilo na celý život. V roce 1890 nastoupil na filozofickou fakultu pražské univerzity a zde se věnoval studiu historie, zejména pak s důrazem na pomocné vědy historické. Protože si na studium i na živobytí v Praze musel přivydělávat kondicemi u studentů ze zámožnějších rodin, snažil se získat přístup k odborné literatuře dobrovolným výkonem různých funkcí, ať už to byla knihovnická pozice ve Spolku jihočeských akademiků “Štítný”, nebo administrativní v Literárním a řečnickém spolku “Slavia” nebo v Historickém klubu. Tady si rozšiřoval svůj obzor. Jako vzorný student získal stipendium na vídeňském Institutu pro rakouský dějezpyt a v letech 1897–1898 byl členem české historické expedice ve vatikánských archivech. To také odstartovalo jeho akademickou dráhu. V roce 1898 se habilitoval, šest let na to se stal mimořádným a v roce 1909 řádným profesorem filozofické fakulty české univerzity v Praze. V roce 1905 byl zvolen mimořádným členem a v roce 1917 řádným členem Královské české společnosti nauk. V ní vykonával v letech 1935 až 1942 čestnou funkci vrchního knihovníka. Od roku 1919 byl ředitelem Státní archivní školy. Stal se zakladatelem edice „Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae“ s ambiciózním edičním plánem vydat písemnosti českých dějin do roku 1310, připravil také rozsáhlou edici desek dvorských. Je autor německých slovníků, příruček pro diplomatiku a chronologii. V roce 1920 byl členem komise, která byla Revolučním národním shromážděním pověřena vytvořením státních symbolů vznikajícího státu a jejíž návrhy byly začleněny do textu ústavy Republiky československé platné od 29. února 1920. Gustav Friedrich v této komisi především navrhl znak Podkarpatské Rusi, který je v ukrajinské Zakarpatské oblasti oficiálně stále užíván. V roce 1934 vydal Rukověť křesťanské chronologie, což je jedinečný přehled základů chronologie a příručka pro převod historických způsobů datování na současný způsob. Stále aktuální příručka byla zatím naposledy vydána v roce 1997. Je také autorem učebnice latinské paleografie. Jeho akademická dráha strmě pokračovala v mladé Československé republice. V roce 1922 byl zvolen děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a v letech 1935 a 1936 zastával pozici rektora Univerzity Karlovy. Na Karlově univerzitě řídil seminář a proseminář pro pomocné vědy historické. V roce 1919 byl jmenován ředitelem Státní archivní školy. V roce 1939 odešel na odpočinek a v historii je zapsán jako významný český archivář, historik, pedagog a editor. Za zásluhy v oblasti vědy a mezinárodní spolupráce obdržel francouzský Řád čestné legie. (LL)