*1964, *1997
Otec a syn, kteří znovu probudili k životu dávnou tradici poděbradského piva. Jeho historie tady začíná už od roku 1502, kdy Král Vladislav II. udělil Poděbradům právo várečné. Název zdejšího řemeslného piva Poděbradský Zdroj je spojený s rokem 1913, kdy došlo založení Akciového pivovaru a sladovny v Poděbradech. Po znárodnění v roce 1948 pivovar ještě chvíli přežíval, ale výroba byla definitivně zastavená už v roce 1950. Když Lubomír Gebauer v roce 1995 získal značně zchátralé objekty bývalého pivovaru, nebyl na světě ještě ani jeho syn Ludvík a před ním byla nepředstavitelná hora práce, ale také obrovská výzva. Pivo se sem pod starou značkou vrátilo poprvé v roce 2013, tehdy ještě vařené jako tak zvaný létající pivovar a teprve od roku 2017 se opět začalo v Poděbradech regulérně vařit pivo, a to už do toho mluvil i syn Ludvík, který je na rozdíl od otce už poděbradský rodák a vystudovaný inženýr, který cíleně svoje ekonomické vzdělání zaměřil tak, aby to prospělo budovanému rodinnému pivovaru. Tatínek Lubomír se narodil do učitelské rodiny, je vyučený kuchař a číšník původem z Turnova. Chvíli podnikal ve stavebnictví, potom s nábytkem a do Poděbrad přišel za budoucí manželkou Olgu. Ta pocházela z rodiny ševce a zubní praktikantky. Třebaže tento příběh je především o pivu, není od věci zmínit, že Gebauerovi mají mezi předky v rodině také snad nejuznávanějšího českého jazykovědce Jana Gebauera (1838–1907). Myšlenka o poděbradském pivovaru přišla zcela nečekaně v době, kdy začínal boom malých pivovarů. Lubomíra Gebauera a jeho manželku, jako majitele nemovitosti, oslovila jistá firma, která chtěla v Poděbradech obnovit pivovar. Jenže se záhy dostala do finančních potíží, a tak si Gebauerovi řekli, že to zkusí sami. Přitom je nikdy, ani ve snu nenapadlo, že jednou budou vařit vlastní pivo. Začínali nejprve s pivovarskou restaurací, která těžila z velmi dobrého místa nedalekého náměstí, z blízkosti řeky a z lokace na trase vyhledávaných cyklostezek. A Gebauerovi tak krok za krokem uskutečňovali svůj sen s vědomím, že to může být běh na hodně dlouhou trať. V podstatě postavili podnik jen na dávné tradici z ničeho a dokázali ho udržet při životě a postupně i rozvíjet. Starým pivovarským budovám vdechli nový život, což už samo o sobě bylo velké dobrodružství. Každému musí být jasné, že současný podnikatelský úspěch by nevznikl bez tvrdé dřiny a velké disciplíny. Dodnes mají v paměti první várku piva, co se po velkém zkoušení fakt povedla, stejně jako první hospodu, která nové pivo odmítla. Byly chvíle, kdy se chtěli věnovat méně složitému podnikání, zapomenout na pivovar, ale vždycky našli sílu jít dál. A k tomu potřebuje člověk pevné přesvědčení a trpělivost. A největší odměnou je, když Gebauerovým nejen štamgasti říkají, že to jejich poděbradské pivo stojí za to. (LL)