*1963
Může být zvláštní zařadit mezi poděbradské osudy rodáka z Tel Avivu. Ronen Ginzburg si však své místo vydobyl především láskou k městu samotnému. Poděbrady se staly skoro na patnáct let jeho domovem. Podobně jako další basketbalové osobnosti z celého světa, i „Nena“, jak zní jeho přezdívka, do Poděbrad přivedlo angažmá v nedalekém Nymburce. V Poděbradech nalézají bydliště čeští i zahraniční hráči, trenéři i jejich asistenti. Půvab Poděbrad zkrátka táhne. Ginzburg, který dlouhá léta obýval domek na poděbradském Žižkově, přišel do Poděbrad v roce 2006. Tehdy v roli asistenta uznávaného a přísného kouče, taktéž Izraelce, Muliho Katzurina. V této roli s Katzurinem u nymburského šampiona působil čtyři roky. Muli Katzurin byl první zahraniční trenér Nymburka (počítáme-li, že Predrag Benáček měl v době svého angažmá již v Česku pevně zapuštěné kořeny) a spolu s Ronenem Ginzburgem zvedli středočeský tým do zcela jiných výšek. Napevno společně stanovili standardem zisk českého titulu a poprvé ve velkém stylu otevřeli brány evropským pohárům. V roce 2011 se Ronen Ginzburg stal hlavním koučem ČEZ Basketball Nymburk, se kterým zaznamenal řadu úspěchů na evropském poli. Hrál velmi náročnou ruskou Superligu nebo prestižní balkánskou Adriatickou ligu. V obou soutěžích si na své konto připsal cenné skalpy, když jeho tým porazil evropské hegemony jako CSKA Moskva nebo Partizan Bělehrad, tehdy s Janem Veselým v sestavě. Ginzburg si získal obrovský mezinárodní respekt. Není divu, že majitel Nymburka a zároveň tehdejší předseda České basketbalové federace, Miroslav Jansta zavelel a svého oblíbence přivedl k národnímu týmu. Ten, byť měl řadu výborných individualit, výsledkově tápal a na pořádný úspěch čekal skoro tři dekády. Hned v prvním reprezentačním cyklu je dovedl na Mistrovství Evropy, kde zaznamenal, tehdy nečekané, sedmé místo. Za své prohlášení, že tento tým patří na Mistroství světa a Olympijské hry, sklízel spíš posměšky. Až postupem času se ukázalo, že vyřčená idea nebyla jen vysněným cílem, ale dostala reálné naplnění. V roce 2017 ukončil Ginzburg své působení u Nymburka. A začal se naplno věnovat českému národnímu týmu. Po generační obměně, která znamenala konec výrazných tváří jako byli Jiří Welsch, Luboš Bartoň nebo Petr Benda, vystavěl nový tým kolem Tomáše Satoranského a Jiřího Veselého. Šlo o dva hráče, kteří se po angažmá v nejslavnější lize světa NBA vrátili do Evropy, a staly se superstar starého kontinentu. I přes konec v Nymburce první roky v roli kouče národního týmu na plný úvazek zůstával Ginzburg v Poděbradech a s oblibou navštěvoval místní kavárny. Do Poděbrad navíc začal vozit i národní tým, který zde po rekonstrukci Městské sportovní haly našel nové zázemí. Právě z Poděbrad se národní tým odrazil k největším úspěchům. Tím bylo bezpochyby šesté místo na Mistroství světa v Číně v roce 2019. Už samotný premiérový postup Česka na šampionát byl velkým úspěchem. Konečné umístění, kdy až za Českem zůstal hvězdný tým USA, byl z říše snů. Vrchol přišel o rok později. Vyřazením, hvězdami nabytého kádru, Kanady v olympijské kvalifikaci si národní tým Ronena Ginzburga vybojoval historickou účast na Olympijských hrách v japonském Tokiu. Ginzburg dokázal najít u svých svěřenců silné stránky, nesvazoval je přílišnou herní taktikou a především přinesl potřebné sebevědomí. V roce 2020 veřejně prohlásil, že je v Česku doma. Dodával, že by rád byl Čechem a cesta by byla, vzít si Češku. Ale protože už manželku měl, tuto alternativu musel vyloučit. Nakonec české občanství získal řádnou cestou, a byť jeho čeština je hodně kostrbatá, bylo jasné, že rozumí prakticky všemu o čem je řeč. Jeho přátelská povaha nahrávala i poděbradským basketbalistům. Několikrát přišel mezi poděbradské děti, rád diskutoval s poděbradskými funkcionáři o trendech, nastavení klubu či práci s mládeží. Malé poděbradské baskeťáky zval na otevřené tréninky národního týmu nebo prostě v neděli dopoledne přišel do poděbradské haly a sledoval utkání bez ohledu na kategorii a soutěž. Poslední roky se vedle vedení národního týmu věnoval trénování ukrajinského týmu Prometey. Poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, sebral Ginzburg celý tým a spolu s rodinnými příslušníky hráčů jej odvezl do Poděbrad. Později tým našel dlouhodobé útočiště v Polsku. V roce 2023 ukončil svou českou anabázi. “Lidé možná zapomenou, co jste udělali nebo řekli, ale nikdy nezapomenou, co díky vám cítili.“ napsal Poděbraďák Ronen Ginzburg v dopise, kterým se po osmnácti letech loučil s Českou republikou. (MP)