*1799 – †1891
V roce 1855 byl jmenován v pořadí druhým hejtmanem poděbradského okresu po Vincenci Pulkrábkovi. Tehdy se jeho funkce ještě nazývala podkrajský. Jeho zdejší mise by mohla být určitě i delší, ale v roce 1862 byl předčasně penzionován, protože s rozporu s očekáváním nadřízených míst se postavil za městkou radu proti místnímu vojenskému eráru. Šlo o takzvanou „poděbradskou dragonádu“. To byla kauza, kterou s nelibostí zaznamenalo mnoho českých měst i třeba Jan Neruda v Národních listech. Šlo o bezohledný útok dragounů na zdejší civilní obyvatele, v čele s městkou radou. Pochopitelně takové neskrývané násilí všemohoucí vojenské složky habsburské monarchie na civilistech okamžitě vybudilo v mysli doslova celé české veřejnosti trpké vzpomínky na neblahé pobělohorské dragonády. To byl brutální nátlak dragounů na civilní obyvatelstvo s cílem provádět násilnou rekatolizaci. Mírnější podobou v druhé polovině 19. století bylo podstatou nátlaku na civilní obyvatelstvo násilné ubytovávání vojenských posádek s povinností obcí zajistit vojákům, kteří požívali absolutní beztrestnost, plné týlové zaopatření. Po pádu Bachova absolutismu byla obnovena svoboda shromažďovací, čehož si veřejnost, zejména ve městech dosyta užívala. V říjnu 1861 byl v Poděbradech ustaven, mimo jiné) i zpěvácký spolek, který na jaře příštího roku uspořádal pouť k rodišti Karla Havlíčka Borovského. Při návratu hlučný dav zpěvem národních písní rušil spícího velitele poděbradské posádky plukovníka hraběte Bellegarde, který měl okna na poděbradské náměstí. Napětí mezi důstojníky a civilisty dnem ode dne narůstalo a jedna strana žalovala na druhou. Napjaté vztahy vyvrcholily 4. září 1862, když v Poděbradech probíhala vzpomínková slavnost při příležitosti 10. výročí úmrtí buditele a poděbradského rodáka Františka Turinského. Po slavnostní mši za účasti všech významných obyvatel města proběhl koncert v odsvěcení zámecké kapli na druhém nádvoří, který končil shromážděním u rodného domu Turinského. Ten však stál vedle kasáren, které zabíraly místo dnešní Záložny. Mezi dav hromadně zpívající píseň Kde domov můj nečekaně vtrhla šestičlenná hlídka dragounů s nařízením pana obrsta, který zakázal zpívání a nařizoval, aby se rozjařené, hlučící shromáždění okamžitě rozešlo. Místo uposlechnutí rozkazu dav začal zpívat Hej Slované. Protože nařízení nebylo vyslyšeno, vojáci zatkli celou městskou radu, včetně purkmistra Václava Hráského. Zatčenou městskou honoraci předvedli k představiteli státu – okresnímu hejtmanovi Antonínu Grabesteinerovi, který dosud celou událost se zájmem sledoval z okna svého bytu ve vedlejším domě Vojtěcha Obereignera, což je dnešní budova Komerční banky. Hejtman měl pověst čestného člověka, který se snažil mírnit vyhrocené vztahy mezi obecní správou a vojáky. Po vyslechnutí svědků rozvážný pan podkrajský neshledal nic závadného na jejich konání a představitele města nechal volně odejít zpět na náměstí. S tím se však nespokojil ješitný plukovník Bellegarde a poslal na shromážděné obyvatele razii svých dragounů. Bitím a sekáním šavlemi dragouni rozehnali často potrhané a zkrvavené účastníky shromáždění do temné noci. Zprávy o neslýchaném násilí na civilním obyvatelstvu v Poděbradech přinesly všechny české listy. Mnohá česká města svými dopisy vyjadřovala Poděbradským solidaritu. Celá městská rada si pak osobně stěžovala na postup dragounů na místodržitelství v Praze. Výsledkem však bylo, že hrabě Bellegarde byl sice přeložen, ale povýšen a tolerantní podkrajský Antonín Grabensteiner byl už 16. října 1862 předčasně penzionován. Nadřízeným nejvíc vadil jeho smířlivý postoj k vlasteneckým projevům českého obyvatelstva a nepochopitelná nečinnost vůči nepokojům, kterým měl údajně předejít. Celá bouřlivá událost měla ještě dohru, protože jedenáct občanů Poděbrad bylo obžalováno za výtržnictví a v průměru byli odsouzeni od 5 do 14 dnů arestu za účast na nežádoucím veřejném shromáždění. Městská rada alespoň učinila symbolické gesto a odvolanému hejtmanovi udělila titul čestného měšťana Poděbrad. Za 16 zlatých a 165 krejcarů mu nechala vyrobit překrásný jmenovací diplom a stal se tak pátým čestným měšťanem Poděbrad a osud ho navíc odměnil dlouhověkostí. (LL)