*1962
Z Poděbrad se dostala až do nejprestižnějšího českého symfonického tělesa, do legendární České filharmonie. Maminka Alžběta přinesla do rodiny zpěvný odkaz rodné Moravy a nymburský tatínek Oldřich rodinu zase ukotvil v rodném v Polabí, ale pro Zuzaninu budoucnost prozíravě právě v Poděbradech, ve městě vážné hudbě historicky mnohem více nakloněném. Oba rodiče pracovali ve zcela prozaických, neuměleckých povoláních. Konkrétně matka byla celoživotně ponořená do čísel a faktur jako účetní a otec, vyučený číšník, zase od rána do večera trávil život v zakouřeném prostředí nejrůznějších lokálů a restaurací. Navzdory tomu dokázali vytvořit pro Zuzanu láskyplné prostředí s porozuměním k její už rané inklinaci k umění a zejména pak k hudbě. Klíčovým momentem pro další život byl příchod do Lidové školy umění v Poděbradech a setkání s vnímavými učiteli, kteří u Zuzany správně diagnostikovali výrazný hudební talent. To ji nakonec definitivně přivedlo na uměleckou dráhu. Zuzana Hájková s vděkem ráda vzpomíná na svého prvního a důležitého učitele houslí Václava Drába, který ji odhalil svět houslí a obětavě podporoval v jejím snažení být stále lepší a pomáhal zvyšovat potřebné umělecké sebevědomí. I na jeho doporučení se nakonec přihlásila na pražskou Konzervatoř a nastoupila do třídy profesora Václava Vacka, emeritního koncertního mistra Národního divadla. Na škole poctivě rozvíjela své schopnosti a cenné zkušenosti získala díky obětavým učitelům Viktoru Moučkovi a Břetislavu Novotnému. Velkou inspirací jí později byli také členové kvartetu Amadeus, a mnozí další smyčcoví interpreti. Po úspěšném absolutoriu působila Zuzana v předních pražských orchestrálních tělesech. Jako členka Kvartetu Eberle a později Kvartetu Martinů koncertovala prakticky po celé Evropě. Symbolickým vyvrcholením její umělecké dráhy byl úspěch při konkurzu do sekce druhých houslí již zmíněné České filharmonie v roce 1996, kde se stala vůbec první ženou na této pozici. Právě tady měla příležitost zblízka nahlížet přímo do „kuchyně“ těm nejlepším světovým instrumentalistům a geniálním dirigentům. S hudbou měla také možnost poznávat svět. Koncertovala nejen v Evropě, ale také v Japonsku, Číně, Tchaj-wanu i v obou Amerikách. A na nepřehlédnutelném místě má doma vystavenou cenu z Radio France za nejlepší interpretaci Janáčkova prvního kvartetu, který vznikl na motivy Tolstého Kreutzerovy sonáty. Zuzana Hájková však nežije jen hudbou. Je provdaná za manžela Josefa, který je inženýr – dřevař a technický obor živí i syna Ondřeje, stavebního inženýra. Zuzana je navíc sportovní fanoušek, volné chvíle věnuje aktivnímu sportování a nejvíc miluje a provozuje vysokohorskou turistiku. (LL)