*1923 – †1945
Ještě mu nebylo 22 let a stal se nejviditelnější poděbradskou obětí konce války 9. května 1945. Jeho otec František Hampl byl za války vězněn postupně v Litoměřicích, Ebrachu, Bamberku a Straubingu, kde si odpykával trest za přípravu k odboji. Domů se z vězeňských útrap vrátil až 17. května 1945 a se synem se tak už nikdy nesetkal. Ten se v dramatických dnech květnového povstání, které v Poděbradech propuklo už 2. května, ihned jako řádný skaut přihlásil k domobraně. Všem říkal, že to dluží i svému vězněnému otci. Jeho mladý život ukončila kulka vystřelená z německého auta, které tudy prchalo před postupující Rudou armádou. Karel Hampl měl hlídku u dnešního hotelu Libuše v době, kdy město už oslavovalo svobodu a vítalo sovětské vojáky, kteří tudy projížděli směrem na Prahu. Z jiného směru však přijížděla kolona pěti obrněných vozů. Jednalo se o jednotku asi 30 ozbrojených Němců, kteří nerespektovali konec války. Okamžitě se dala dohromady vojenský oddíl složený z hasičů, příslušníků partyzánské skupiny „Jarda“ a dalších mužů, kteří měli zbraně, aby prchající Němce zadržela. Nastalo pronásledování aut v ulicích a na několika místech došlo i k přestřelkám. Do honičky zasáhlo i jedno z právě projíždějících aut Rudé armády. Odbočilo z hlavní Palackého ulice a v krátké době německé posádky zneškodnilo. Jedno z německých aut s bílou vlajkou však už dřív odbočilo z Riegrova náměstí na dnešní Náměstí 5. května. V ohybu do Havlíčkovy ulice, byl zde hlídkující Karel Hampl při snaze toto auto zadržet, zasažen německou kulkou a padl k zemi. Na místě byl mrtev. Bezprostředně po tomto zásahu všichni němečtí vojáci vyskákali z auta a utíkali, při přestřelce s našimi zůstal u auta ležet jejich velitel. Přítomní Rudoarmějci, kteří bezprostředně dorazili na místo tragédie, celou německou posádku zlikvidovali. Nakonec všichni Němci z obrněných vozidel byli pochytáni a celá akce skončila kolem čtvrté hodiny. Zajištění byli většinou esesáci, kteří se vymlouvali, že chtěli složit zbraně, ale museli poslouchat svého velitele. Třináct z nich plénum revolučního národního výboru hned odsoudilo k smrti zastřelením a poprava byla vykonána na soudním dvoře (v místech dnešní hotelové školy). Při celé přestřelce v posledních dnech války ve městě zahynulo celkem 42 Němců a byli zraněni dva sovětští vojáci. Předseda revolučního národního výboru doc. Ladislav Filip navečer nechal tělo Karla Hampla převézt do márnice na hřbitově v Kluku. Slavný pohřeb, vypravený na náklady města se konal za velké účasti obyvatel 13. května. Rakev s ostatky byla vystavena na katafalku v místě, kde padl. Ve čtvrt na dvanáct vyšel z místa smrti Karla Hampla pohřební průvod. V čele šli obyvatelé Poděbrad v krojích, za nimi hudební seskupení kapelníka Jelínka, členové revolučního národního výboru v čele s předsedou MUDr. Ladislavem Filipem, vojsko, skauti a policejní složky. Za nimi pak kráčela čestná stráž obklopující rakev padlého studenta. Před poděbradskou radnicí se průvod na chvíli zastavil a byla zde zahrána československá státní hymna. Pomalu se všichni ubírali dál Husovou ulicí přes les Babin až do nymburského krematoria. Po celou cestu průvodu přihlížely stovky místních obyvatel Poděbrad i Nymburka. Jeho ostatky byly následně uloženy do hrobu na poděbradském hřbitově, kam později byli pochováni i jeho rodiče. Po roce poblíž místa na okraji parku místní junáci odhalili malý památníček. (JH)