*1938 – †2021
Protože rodina Havlových byla spokojená s kvalitou poděbradské školy a internátu, kam chodil prvorozený starší bratr Václav, rodinná rada rozhodla, že na stejnou školu pošlou i o dva roky mladšího Ivana. Ostatně Václav mu tam, už jako zkušený mazák, může být přece v lecčems nápomocný. A tak v roce 1948 zahájil studium i Ivan v Poděbradech na Koleji krále Jiřího, leč už v roce 1950 byl ze zdejšího studijního ústavu nejen s bratrem vyloučen. Pocházel z intelektuálně podnikatelského prostředí. Dědeček Vácslav Havel se do dějin zapsal především stavbou Paláce Lucerna a otec Václav Miloš Havel zase jako budovatel vilové čtvrti na Barrandově a areálu Barrandovských teras. Oba malému Václavovi i Ivanovi vštěpovali, že slovo podnikatel není nadávka, ale že to je člověk, který něco vytváří. A nedělá to jen pro peníze, ale pro samotný smysl té věci. Jeho matka Božena, za svobodna Vavrečková, vystudovala kunsthistorii ve Vídni a v Praze, ale po sňatku se však výtvarnému umění věnovala už jen amatérsky. Malovala reklamy pro Lucernu a svým dětem vytvořila obrázkovou abecedu. Občas také publikovala ilustrace v časopisech, zejména s oblibou dělala ilustrace vědeckých textů. Dědeček z matčiny strany byl novinář, diplomat a manažer u firmy Baťa Hugo Vavrečka, mluvil pěti cizími jazyk a mimo jiné také napsal později z filmovanou humoristickou novelu František Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. Koncem druhé světové války byl dům na nábřeží při náletech poškozen a rodina přesídlila na samotu Havlov na Českomoravské vysočině, kde měla letní sídlo. Tam také začal chodit do školy. Každý den vyrážel s bratrem lesní cestou do dva kilometry vzdálené vesnice Žďárec. Pak už pokračoval ve stopách staršího Václava do Poděbrad. Ve škole, která měla vlastní výukový systém, byl přísný, téměř vojenský režim: budíček, rozcvička, večer úkoly a samostudium. Po roce 1948 však musela škola zavést výuku podle jednotných státních osnov, Ivan na zámku už jen bydlel a do školy chodil do budovy dnešního gymnázia. Ale krátce nato, v roce 1950, oba bratry Havlovy ze školy vyloučili. Vedení školy si pozvalo rodiče Václava a Ivana a sdělilo jim, že s ohledem na jejich buržoazní a velkopodnikatelský původ tam jejich děti nemohou zůstat. Po roce 1950 studoval na různých školách v centru Prahy – v Resslově, ve Vladislavově či v Ostrovní ulici. Spolu se svým bratrem chodil do Skauta (měl přezdívku Puzuk), i když jejich oddíl se už nesměl označovat tímto názvem. Na konci devítiletky měl Ivan sice samé jedničky, ale ke studiu na gymnáziu na střední školu ho nedoporučili. Nakonec nastoupil jako učeň v oboru jemný mechanik a současně i díky matčiným intervencím začal souběžně, aniž by se oficiálně zapsal, studovat na večerním gymnáziu (spolužák herec Jan Přeučil), kde také nakonec odmaturoval. Ale cesta na vysokou školu byla nedostupná, tak si Ivan alespoň udělal kurz psaní na psacím stroji, což se mu později velmi hodilo při rozmnožování samizdatu. Po absolvování vojenské služby se opět neúspěšně pokusil o studium na matematicko-fyzikální fakultě. Snažil se tedy přihlásit na méně výběrovou fakultu elektrotechniky na ČVUT, tam se dostal alespoň k večernímu studiu. Absolvoval s prací, která již tíhla ke kybernetice, a po státnicích zůstal ve škole na aspirantuře. V roce 1968 se oženil se svou první ženou Květou, se kterou měl dva syny Vojtěcha a Prokopa. Manželství se rozpadlo druhé polovině sedmdesátých let. Ivan Havel v té době usiloval o doktorandské studium v USA, což se mu podařilo na univerzitě v kalifornském Berkeley, kde také v roce 1971 získal doktorát v matematické informatice. Po návratu pracoval v Ústavu teorie informace a kybernetiky. V roce 1979 převzal zodpovědnost za samizdatovou edici Expedice, kde vyšlo na dvě stovky titulů. V roce 1981 definitivně opustil akademické pracoviště a nakonec zakotvil jako programátor družstva invalidů Meta, kde byla výhoda, že mohl pracovat z domova. V roce 1986 se znovu oženil s mladou matematičkou Dagmar Ilkovičovou. Společně zažili 17. listopad 1989 na Národní třídě. I když stál u zrodu Občanského fóra, o vstup do aktivní politiky nikdy neusiloval, vždy se považoval spíše za teoretika. Ale paradoxně to byl právě on, kdo přivedl do Občanského fóra Václava Klause. Po revoluci se chtěl co nejdřív vrátit k vědecké a pedagogické práci. Začal přednášet na matematicko-fyzikální fakultě, přijal pozici šéfredaktora časopisu Vesmír a velmi brzy založil Centrum pro teoretická studia Univerzity Karlovy, jehož byl bezmála 20 let ředitelem. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence na 3. lékařské fakultě UK v Praze. O přirozeném a umělém myšlení přednášel na Matematicko-fyzikální fakultě a Přírodovědecké fakultě UK. Doc. Ing. Ivan Miloš Havel CSc., Ph.D. vnesl do světa literatury slovo ptydepe, které zlidovělo jako výraz pro nesrozumitelný úřední či odborný jazyk Jeho ptydepe poprvé zaznělo na prknech Divadla Na zábradlí ve hře Václava Havla Vyrozumění. (Zpracováno i s využitím podkladů Paměti národa) (LL)