*1848 – †1872
Byla jediným dítětem Karla Havlíčka Borovského a jeho ženy Julie. Ještě v Kutné Hoře prodělala choleru. Těsně před Zdenčinými třetími narozeninami odvezli otce do Brixenu. Po půl roce povolili jeho manželce i dceři, aby jej tam následovaly. Do Brixenu je doprovázeli Juliina sestra Adéla Jarošová se svým manželem. Ale ti se po krátkém pobytu vrátili do Prahy. A po čase i matka s dcerou. Do manželství matka přinesla tuberkulózu, na kterou také v roce 1855 zemřela. Tuberkulózou onemocněl i Karel Havlíček Borovský a po jeho smrti v roce 1856 se tehdy osmiletá dívka stala sirotkem. Bohužel však i ona se stihla od matky nakazit zákeřnou nemocí, které v necelých čtyřiadvaceti letech podlehla. Po smrti obou rodičů se o neteř starala teta Jarošová, sestra matky, u níž bydlela naproti dnešnímu Masarykovu nádraží v Praze. V roce 1861, při příležitosti nedožitých 40. narozenin Karla Havlíčka proběhla veřejná národní loterie ve prospěch třináctileté Zdeňky a vynesla jí 30 596 zlatých na budoucí věno. Národ se rozhodl, že jeho osiřelá dcera již dále nebude trpět. Zdeňka sice vyrůstala v láskyplném prostředí, ale strýci hrozilo vězení pro dluhy a tak byla svěřena novému poručníkovi doktoru Braunerovi, otci pozdější malířky Zdenky Braunerové. Ten jí nalezl novou rodinu univerzitního knihovníka Ignáce Hanuše v pražském Klementinu, kde byla vychovávaná a vzdělávaná společně s jeho dcerami. O deset let mladší Zdeňka se tady dobře necítila. Možná i proto vzplanula láskou k polskému důstojníkovi rakouské armády baronu Quido Battagliovi a o jejich vztahu si vyprávěla celá Praha. Zvěsti vyvrcholily smyšlenou historkou, že spolu čekají dítě. Pro českou společnost bylo nepřijatelné, aby si jediná dcera národního buditele vzala za muže Poláka, nic na tom, že se chtěl učit česky. Proto Zdeňku uklidili do Rakovníka, odtud pak po třech letech se stěhovala k babičce a tetě do Německého Brodu, kde také dva roky na to završila svůj mladý život, aniž by se stihla provdat, přestože se o ní ucházeli hrabě Václav Kounic a bohatý statkář Antonín Svoboda. V době pobytu u své tety docházela do pražského dívčího vyučovacího institutu Hany Svobodové, kde se spřátelila s Filipinou Hráskou, dcerou poděbradského purkmistra, která byla po smrti své matky právě sem dána na výchovu a vzdělání. Obě osiřelé dívky se tu velmi sblížily. Plachá Zdeňka těžce nesla mimořádný veřejný zájem o svou osobu, a proto s vděčností přijala přátelství spolužačky, která pro podobný osud s ní upřímně cítila. Zdeňka Havlíčková byla v Poděbradech celkem čtyřikrát. Poprvé to bylo na celé prázdniny v roce 1864. V početné rodině Hráských a ve vlastenecky smýšlejícím prostředí se cítila velmi dobře, zejména když tu našla důvěrné přátele ve studentech Jaroslavu Schnirchovi a Josefu Obereignerovi. Tato čtyřčlenná společnost nechyběla na žádné studentské slavnosti, účastnila se společných výletů do okolí a projížděk na Labi. Proto Zdeňka Havlíčková ráda přijala i pozvání na další prázdniny v roce 1865. Ze vzpomínek Filipiny Hráské víme, že posezení s knihou v altánku, návštěvy rodiny Boučkovy i v protějším pivovaře jí byly mnohem milejší než pražská společnost, do níž tehdy byla s velkou slávou uvedena. Během těchto prázdnin také účinkovala v divadle v malé roli ve hře „Pašerové“, zúčastnila se domácí dožínkové slavnosti i velké národní slavnosti v Chlumci nad Cidlinou. Do Poděbrad zajela ještě toho roku v září na posvícení. Třetí a čtvrtý pobyt Zdeňky Havlíčkové v Poděbradech byl jen krátký. Přítelkyně se rozešly. Filipina se po smrti matky musela cele věnovat vedení domácnosti a hospodářství, Zdeňka pokračovala ve studiu na vyšší dívčí škole. Časem si vyměnily už jen pár důvěrných dopisů. Jejich korespondence je uložena v Národním muzeu. Zdeňka Havlíčková pobývala v Poděbradech ve starobylém měšťanském domě v místě, kde je dnešní parkoviště u „Růžového slona“. Dům byl původně hostincem „U labutě“, který v roce 1847 přebudoval poštmistr a pozdější purkmistr Jan Hráský na první poštovní úřad a rozlehlý rodinný dům. V roce 1937 na něj poděbradský okrašlovací spolek umístil pamětní desku připomínající zdejší pobyty Zdeňky Havlíčkové. Dům byl v roce 1986 zbořen a deska uložena ve sbírkách Polabského muzea. (JH)