*1853– †1932
Nejmladší syn poděbradského lékárníka Emanuela Hellicha (1801–1874) dostal při křtu jméno Emanuel Antonín Karel, v rodině mu však říkali jednoduše Eman. Základní školu dokončil v Poděbradech v roce 1864, poté odešel do Prahy, kde pokračoval na střední škole. Následně se zapsal ke studiu stavitelství a inženýrství na pražské polytechnice, kterou úspěšně absolvoval v roce 1875. Během studií bydlel spolu s bratrem Bohuslavem na Staroměstském náměstí, v domácnosti svého strýce Františka Všetečky. Aktivně se zapojoval do studentského i společenského života. Byl svědkem protestů proti neoblíbenému profesorovi i historického rozdělení polytechniky na českou a německou část. V roce 1872 nastoupil na vojenskou službu, během níž dosáhl hodnosti kaprála. Téhož roku zasáhly Prahu velké povodně a otec se obával, že se Eman zapojil do nebezpečných záchranných prací spolu s ostatními studenty. Vedle studia a vojenské služby navíc vyučoval na jedné z pražských dívčích škol. Po ukončení školy se dočasně vrátil domů, kde pomáhal bratru Janovi s péčí o těžce nemocného otce. S profesní kariérou mu následně pomohl místodržitelský rada František rytíř Plaček, díky jehož doporučení nastoupil jako mladší úředník u zemského katastru. Později zde pracoval jako geodet. Jeho práce ho zavedla na mnohá místa – působil například v Lysé nad Labem, Kouřimi, Železném Brodě, Vlašimi, Divišově nebo Benešově. Roku 1879 byl přeložen až do Krakova a nedalekého Neumarktu (dnešní Nowy Targ). Později se účastnil zeměměřických prací v Bosně a Hercegovině, kterou tehdy nově obsadilo Rakousko-Uhersko. Zde prováděl měření v okolí řeky Sávy. Nakonec se rozhodl vrátit zpět do Čech. V roce 1889 se natrvalo usadil v Železném Brodě – městě, které ho zaujalo už při prvním pobytu. Právě zde poznal svou budoucí manželku Annu Kabeláčovou, dceru místního lékárníka. Z jejich šťastného manželství vzešlo pět dětí: Václav, Marie, Anna, Leopolda a Emanuela. A rod Hellichů i jeho přičiněním měl o budoucnost postaráno. (MB)