*1841 – †1882
Nejstarší syn Emanuela Hellicha (1801–1874), tehdy ještě zastupujícího lékárníka v Nymburce, byl pokřtěn jako Josef Vincenc Jan. Základní vzdělání získal v Poděbradech, střední školu však absolvoval v Praze. Původně se měl stát lékárníkem po vzoru svého otce, avšak o toto povolání nejevil nejmenší zájem. Toužil se stát vojákem. Na Štědrý den roku 1856, ve svých patnácti letech, vstoupil jako dobrovolník k polnímu dělostřeleckému pluku č. 1 císaře Františka Josefa. V té době měřil 1 metr a 54 centimetrů. Byl přidělen k šestiliberní polní baterii jako poddělostřelec (Unterkanonier). Brzy si osvojil potřebné znalosti a jeho přísní nadřízení jej hodnotili velmi pochvalně. Již v roce 1857 mu byla svěřena ochrana prachárny v zámečku Hvězda, a ve stejném roce byl povýšen na naddělostřelce (Oberkanonier). Krátce poté nastoupil do vojenské školy pro dělostřelecké poddůstojníky, kterou absolvoval s vyznamenáním. Přesto však nebyl přijat na žádnou vyšší důstojnickou školu a musel se spokojit s hodností nápředníka (Vormeister). Jako ocenění obdržel alespoň prémii – obraz polního maršála Radeckého. Ačkoliv školu absolvoval s vyznamenáním, překvapivě nebyl přijat na žádnou vyšší důstojnickou školu a musel se spokojit s hodností nápředníka (Vormeister). V roce 1859, kdy vypukla druhá italská válka za nezávislost, se Josef jako jeden z prvních dobrovolně přihlásil do pluku vyslaného do Itálie. Tito dělostřelci dostali za úkol bránit pevnost v Peschiera del Garda u Verony, nedaleko Solferina. Od června roku 1859 Josef odrážel kanonádou útoky nepřítele, který se pokoušel přiblížit k pevnosti. Do bezprostředního ohrožení života se dostal pouze jednou, když vedle něj dopadl granát, který však naštěstí nevybuchl. Ještě během války byl povýšen na desátníka. Josef od dělostřelectva nakonec odešel a přestoupil k pěšímu pluku König der Niederlande, kde v hodnosti desátníka (Korporal) setrval další čtyři roky. Vytoužené důstojnické hodnosti se nakonec nedočkal. Svou vojenskou dráhu musel totiž ukončit po prodělané malárii a přidruženému tyfu. V roce 1868 si zažádal o místo u státních drah a o rok později nastoupil do služby. Svoji civilní kariéru zahájil v Přelouči, odkud byl postupně přeložen do Prahy a poté do Vídně, kde tehdy žil i jeho bratr Alois. S ním podnikal časté pěší výlety, například do Prešpurku (dnešní Bratislavy) nebo do Semmeringu. Následně byl přeložen do Dušníků, poté do Zlonic a Loun. V roce 1873 se oženil s Matyldou Duschtyrovou z Teplic. S manželkou měl dvě děti a od roku 1876 s nimi žil v Ledvicích (tehdy německy Ladovitz) u Teplic, kde působil jako oblíbený přednosta stanice. Josef Hellich zemřel v roce 1882 ve čtyřiceti letech. Podle vlastního dopisu spáchal ze zoufalství sebevraždu, ke které měl být dohnán osočováním a pronásledováním svého kolegy. Podle dobových zpráv si v nervovém afektu sám probodl srdce kuchyňským nožem. Nezletilému synovi Josefu a dceři Heleně byl jako poručník ustanoven bratr Josefa Jan Hellicha. Oba Josefovi potomci nakonec odešli do Rakouska. (MB)