*1964
Ing. Milan Hercik se narodil jako nejstarší syn Milana Hercika (1938–2024), dlouholetého učitele autoškoly, kterého pamatuje mnoho zaměstnanců místních podniků, branců, a především poděbradských studentů, jež vyučoval v době, kdy byla výchova řidičů součástí studia na střední škole. Později vlastnil opravnu motocyklů. Jeho matka Eva (*1942) je z poděbradské rodiny Kulichů, pracovala ve Středočeském velkoobchodu v Poděbradech a později jako vedoucí, respektive zástupce vedoucí prodejny sportovních potřeb a pánských oděvů. Její rodiče provozovali známé knihkupectví na poděbradském náměstí. Z matčiny strany pochází i jeden z nejvýznamnějších předků Milana Hercika, praděd Ladislav Volenec, významný polabský spisovatel a zakladatel a šéfredaktor původních Poděbradských novin. Mladší bratr Pavel (1965–2021), během svého studia na poděbradském gymnáziu známý jako aktivní poděbradský basketbalista, byl po většinu svého pracovního života pražským kriminalistou. Nejmladší bratr Petr (*1975) byl dlouhodobým zaměstnancem Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy, v roce 2024 se stal zástupcem ředitele poděbradského EKO Gymnázia a Střední odborné školy multimediálních studií. Milan Hercik v Poděbradech absolvoval základní školu i gymnázium. Už na střední škole se účastnil mnoha soutěží a v rámci středoškolské odborné činnosti zpracoval téma Historie města Poděbrady. Ačkoli byl na gymnáziu vzděláván v klasickém duchu, tedy i s výukou latiny a francouzštiny, rozhodl se nakonec pro technické obory. Jako syn rodičů nedělnického původu neměl příliš šancí studovat humanitní obor. Maturitu z humanitních předmětů tedy nahradil matematikou a fyzikou a v roce 1982 byl přijat ke studiu na Českém vysokém učení technickém v Praze, Fakultě stavební, na obor Konstrukce a dopravní stavby. Byl zařazen do specializovaného studia se zaměřením na mechaniku stavebních konstrukcí, čímž byla předurčena i jeho celoživotní profese statika a dynamika stavebních konstrukcí. V roce 1987 absolvoval na katedře betonových konstrukcí a mostů u prof. Ing. Jaroslava Procházky, DrSc. a po promoci začal pracovat ve Výzkumném ústavu pozemních staveb s. p. jako odborný asistent. Podílel se na dokončení vývoje ocelobetonové konstrukční soustavy VKS, kterou pomáhal uvést do praxe na konkrétních realizacích. Po ukončení výzkumné činnosti VÚPS s. p. a jeho privatizaci pak pokračoval ve společnosti Centrum stavebního inženýrství a.s. jako vedoucí projektant. V roce 1994 získal autorizaci v oboru Statika a dynamika staveb a stal se členem České komory autorizovaných inženýrů činných ve výstavbě. K jeho významnějším stavbám patří návrh nosné konstrukce pro Třídírnu listovních zásilek v Praze Malešicích nebo návrh komplexu výrobních hal pro společnost Saint-Gobain v Hořovicích. Od roku 2015 působil jako technický dozor na výstavbě terminálů kombinované dopravy v Českých přístavech a.s. a v roce 2018 pak získal autorizaci i v oboru dopravních staveb. Od roku 2020 je zaměstnán v Institutu pro testování a certifikaci, a. s. jako vedoucí posuzovatel. Už v roce 1981 začal aktivně pracovat s dětmi na dětských táborech, až se práce s dětmi stala jeho celoživotním koníčkem a posláním. Dětem se věnoval prakticky celé prázdniny, jak dovolovalo studium. Ale i později při náročné práci si vždy dokázal najít čas na to, aby v létě vyrazil na tábor. Postupně kolem sebe shromáždil partu podobných nadšenců, kteří byli ochotni obětovat svou dovolenou k tomu, aby vytvořili dětem zábavnou alternativu k rodinným pobytům nebo k sezení u počítače. Za dobu svého působení v oblasti práce s dětmi a mládeží věnoval svůj volný čas několika tisícovkám dětí a vychoval několik generací kvalitních oddílových vedoucích. V roce 1986 vstoupil do Divadelního spolku Jiří, kam ho přivedl do své režijní prvotiny Jak vykrást banku Ladislav Langr. A tak kromě práce pro děti přibyl i další obrovský koníček, tedy ochotnické divadlo. S ohledem na fyzické dispozice mu byly nejčastěji přidělovány postavy plachých intelektuálů a duchovních. Spolupracoval se všemi poděbradskými režiséry, ale také i těmi z profesionální oblasti jako byli Ivan Klička, Lumír Olšovský nebo Pavel Trávníček. I v divadelním spolku se ukázalo, že když někdo prokáže organizační schopnosti a ochotu využít ve prospěch všech, hned se pro něj najde další práce. Proto se v roce 2000 stal produkčním a v roce 2002 pak členem výboru spolku, kde už řadu let zastává funkci hospodáře. V roce 2022 při příležitosti Dne Poděbrad byl oceněn Křišťálovým štítem za celoživotní působení v ochotnickém Divadelním spolku Jiří a za mnohaletou práci s dětmi. (PH)