*1968
Narodil se na prvního máje do basketbalové rodiny Karla a Ivany Hercikových. Otec Karel byl poděbradskou trenérskou legendou. Po vážném zranění ruky však brzy pověsil hraní na hřebík, věnoval se práci rozhodčího a především trénování. Vedle basketbalistů Poděbrad vedl Stavební fakultu Praha a sousední Nymburk přivedl do nejvyšší soutěže, které se ovšem nedožil. Jeho matka Ivana byla skvělou basketbalistkou, která zažila období první ligy Poděbrad v sedmdesátých letech. Jejím bratrem je Jiří Růžička jedna z basketbalových legend slavné éry VŠ Praha. V tomto rodinném zázemí nemohlo být jinak, že se basketbal stane i Tomášovou vášní. Začínal v žácích a se svými poděbradskými vrstevníky vyhrál titul přeborníků kraje. Otec Karel věděl, že pokud chce jít Tomáš nahoru, musí z Poděbrad odejít. Ještě v poděbradské Bohemii se Tomáš dostal do reprezentačního družstva kadetů Československa a následně přišel přestup do Sparty Praha. V mladším dorostu získal se Spartou třetí místo v republice, mezi staršími dorostenci byli pátí. Původně měl namířeno do Střediska vrcholového sportu VŠ Praha, ale neprošel zdravotní prohlídkou. Začal chodit na poděbradské gymnázium a prakticky denně ihned po výuce spěchal na autobus do Prahy na tréninky. Trénovalo se v Ruzyni, tak jej čekala ještě cesta tramvají přes celou Prahu a večer zase zpátky domů. Doma měl od rodičů skvělé zázemí a s otcem o basketbalu rozmlouval dlouhé hodiny. Dostat se do družstva mužů Sparty bylo velmi obtížné. Působila tam starší parta v čele s Michalem Ježdíkem a bratry Vyoralovými. Chtěl proto přestoupit do Stavební fakulty Praha. Na Spartě se to nesetkalo s pochopením a předsedou Dr. Josefem Ezrem byl přestup zastaven. Skoro rok jen trénoval, pak se přesunu dočkal. Stavební fakultu tehdy vedl jeho strýc Jiří Růžička a tým zrovna postoupil do ligy. Když strýc Jiří odešel trénovat Spartu, přišel na trenérský post otec Karel. Dříve jezdil na všechna utkání, se všemi se dobře znal. Chtěl si tehdy vyzkoušet jaké to je trénovat o úroveň výše, mimo Poděbrady. V dresu Stavební fakulty si Tomáš poranil koleno a po zranění se vrátil do Poděbrad. V jejich dresu v roce 1998 vybojoval postup do třetí ligy. Tu však tým hrát nechtěl a přenechal postup sousední TJ Lokomotiva Nymburk. Tím se v podstatě odstartovala současná nymburská hegemonie v českém mužském basketbalu. Tomáš hrál dále v krajském přeboru a vedle toho se ve šlépějích otce začal stále více věnovat trenérské práci. Ještě s otcem pořádal poděbradské basketbalové kempy, kterých se za mnoho let zúčastnily tisíce dětí, z nichž se řada prosadila nejen do reprezentace, ale třeba i do zámořské NBA. Tomáš začal trénovat tým nejmenších děvčat, mimo jiné dceru Veroniku. Celou silnou generaci přivedl přes juniorské ligové soutěže až do dospělé kategorie, vrcholem byl postup tohoto týmu do první ženské ligy. Vedle toho se věnoval trénování poděbradského mužského áčka. Po jedné z mnoha úspěšných sezón, korunované vítězstvím v krajském přeboru, postavil tým před jasnou volbu – má-li nadále tým trénovat, bude hrát ve druhé lize, do které se vítězstvím probojoval. V týmu tehdy došlo ke generační výměně a mužstvo bylo značně posíleno. Druhou ligu hrál dlouhá léta a i nyní je jejím účastníkem. S Mirkem Paskovským a Danem Kneblem založil současnou podobu basketbalového klubu, jehož hlavním motivem bylo sjednotit tehdy rozhádaný poděbradský basketbal. Dosavadním vrcholem Tomášovy trenérské dráhy však byly roky 2009–2011. Tehdy převzal od Sadské poděbradský klub licenci na nejvyšší soutěž (Mattoni NBL). Tým, jehož členem byl například bývalý reprezentační rozehrávač Pavel Beneš nebo tehdy mladičký Tomáš Vyoral, vedl jak z pozice hlavního trenéra, tak i asistenta. V současné době je Tomáš Hercik nejen dobrou duší poděbradského basketbalu, ale také jeho šéftrenérem. Rodinná tradice tak pokračuje dál a v mnoha ohledech již Tomáš překonal svého otce. Po něm nezdědil jen neuvěřitelnou podobu a vášeň pro basketbal. Po jeho smrti převzal tradiční poděbradskou restauraci Alegro, která je místem setkání nejen poděbradských baskeťáků. (MP)