HOHENLOHE FILIP VON SCHILLINGSFÜRST

800 poděbradských příběhů

*1853 – †1915

Potomek německé šlechtické rodiny, připomínané už v 11. století. Narodil se v bavorském Schillingsfürstu, kde je také na malém hřbitůvku vedle rodového sídla pochován. Byl prvorozeným synem knížete Ludvíka Hohenlohe, pozdějšího kancléře císaře Viléma II. a matka Marie ze Soyen-Witgenstein byla příbuznou císařovy manželky Augusty. Byl vychováván v přísně katolickém duchu, po krátkém působení v armádě odešel do soukromí a v roce 1882 se oženil s dědičkou poděbradského panství Charicleou Ypsilanty, vnučkou barona Siny. Nevěsta přinesla do manželství čtvrtinu poděbradského panství. V roce 1885 se knížecí manželé natrvalo přestěhovali do Poděbrad na zámek, kde se pak zdržovali po většinu roku. Pouze část jara trávili v rodinném paláci v Mnichově a část léta na cestách po Evropě. O prestiži nového majitele Poděbrad svědčí fakt, že byl ještě jako korunní bavorský princ zvolen prvním předsedou německého olympijského výboru. Her v Athénách se však neúčastnil, protože došlo k národnostním třenicím mezi Francouzi a Němci. V Poděbradech se jim narodila dcera Marie, která tu také náhle v lednu 1897 jako desetiletá zemřela na hnisavý zánět slepého střeva, první dcera Stefanie zemřela krátce po narození. Hlavním důvodem k pobytu knížecí rodiny byla zdejší rozsáhlá honitba, za níž přijížděli četní přátelé z nejvyšších evropských kruhů. Po smrti svého otce v roce 1901 pak získal Hohenlohe dědičný knížecí titul a když dva roky na to po smrti své matky zdědil značné jmění, vyplatil ostatní tři spoluvlastníky a s Charicleou zůstali jedinými pány Poděbrad, každý jednou polovinou. Kníže byl podle pamětníků sympatický, dobromyslný muž demokratického smýšlení, štědře podporoval místní vlastenecké spolky a osobně se účastnil jejich akcí, a ač Němec, rád se stýkal s místní českou společností. Panské lesy byly otevřeny chudým pro neomezený sběr klestí a lesních plodů, kníže byl ochoten platit vysoké náhrady za škody, způsobené zvěří z jeho honiteb. Česky se nenaučil, ale prý jen z pohodlnosti. Mimo jiné se prostřednictvím svého příbuzného kardinála Gustava Adolfa Hohenlohe zasloužil o povýšení poděbradského děkanství na proboštství, stejně tak i o významné stavební úpravy zámku, jako je například dekorativní schodiště a portál do bývalé hradní kaple, opatřený v nadpraží rodovými znaky. Ku prospěchu obyvatel zřídil pískovou filtrační stanici a nový rozvod nezávadné vody po městě. Oba knížecí manželé z výnosů několika panských hospodářských dvorů i polesí štědře podporovali nejen všechny potřebné ve městě a okolí, ale i místní chudobinec, školu a opatrovnu malých dítek, kterou sama kněžna Chariclea založila. O Štědrém večeru pravidelně zajížděl knížecí pár do potřebných rodin a osobně předával peněžité dary, šatstvo a dětem vždy nějakou hračku. Za všechna tato dobrodiní získal kníže Hohenlohe už v roce 1887 čestné měšťanství Poděbrad, ale největší zásluhu si získal, když nechal v Poděbradech na své náklady navrtat první minerální prameny, postavit první lázeňskou budovu a celý začínající lázeňský podnik včetně přilehlých pozemků nakonec přenechal městu za velmi výhodných podmínek. Tak se významně zasloužil o rychlou proměnu zemědělského městečka ve vyhledávané české lázně. Také budiž knížeti přičteno ke cti, že vždy finančně podporoval české vlastenecké akce a při slavnosti odhalení pomníku králi Jiřímu v roce 1896 poručil celý zámek ozdobit girlandami z chvojí a v předvečer ho slavnostně osvětlit. Poklidný život knížecích manželů skončil na podzim 1911, kdy kněžna onemocněla rakovinou a v červnu 1912 zemřela v Mnichově. Rok na to se kníže oženil s mnichovskou varietní umělkyní Henrietou Gindrovou (1884-1952). Ještě ten samý rok pod nátlakem zděšené rodiny se vzdal majetku ve prospěch bratra Moritze a opustil Poděbrady. Novomanželka vyvdala titul von Hellberg a knížeti porodila syna Alexandera (1914-1944). Manželství zřejmě nebylo změnou majetkových poměrů šťastné. To asi také spustilo u knížete vážnou duševní poruchu a na Vánoce 1915 se jeho životní pouť v Bad Reichenhall uzavřela. Poděbradské panství zdědil bratr Moritz Hohenlohe a během několika let je rozprodal. (JH)