*1750 – †1814
Pamětní deska na průčelí bývalé staré radnice na Jiřího náměstí připomíná zdejšího rodáka, národního buditele a básníka Františka Turinského. Ve stejném domě se však o 47 let dřív narodila ještě další, leč dnes již téměř zapomenutá osobnost. Jde o významného matematika, geometra a geodeta Jana Holfelda. Jeho otcem byl zámecký purkrabí Jan Kryštof Holfeld a matkou Kateřina Holfeldová. Ta po smrti svého muže v roce 1775 prodala svůj výstavný patrový dům poděbradské obci, která na něm provedla barokní úpravy, později nechala přistavět i věžičku a až do roku 1930 sloužil jako poděbradská radnice. Podle Kartotéky a databáze jezuitů české provincie Tovaryšstva Ježíšova od Anny Fechtnerové se dozvíme, že Jan (latinsky Ioannes/Joannes, německy Johann) Holfeld Bohemus se narodil 16. dubna 1750 v Poděbradech. V roce 1765 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova v koleji v Hradci Králové. V letech 1766–1767 pobýval dva roky v noviciátu v Brně a gymnaziální studia dokončil v roce 1768 v koleji v Klatovech. Od roku 1769 do roku 1772 absolvoval tříleté studium na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Koleji u svatého Klimenta na Starém městě pražském, kde se také v roce 1771 věnoval speciálně matematice (repetitio matheseos). V roce 1773 pak Jan Holfeld působil v Koleji u sv. Klimenta na Starém městě pražském jako učitel v gramatikálních třídách gymnázia. Další údaje o Holfeldovi kartotéka neobsahuje. Důvodem je zřejmě to, že v roce 1773 císařovna Marie Terezie řád zrušila. Z jeho odborného díla se nejvýrazněji do současného povědomí zapsala v roce 1773 v Praze v latinském jazyce vydaná kniha Exercitationes Geometricae. Počítačové řešení úloh v ní uvedených přispělo jednak k zefektivnění algoritmů pro automatické dokazování geometrických vět, jednak k rozšíření současných poznatků o rovinných křivkách. Další zdroj informací Biographisches Lexikon des Kaiserthums Öesterreich uvádí, že ještě v roce 1793 byl mimořádným učitelem praktické matematiky na koleji v Lembergu v Haliči, dnešním Lvově na Ukrajině. Později se stal řádným profesorem praktické a teoretické matematiky tamtéž. Zemřel 7. listopadu 1814 v Lembergu. V encyklopedii Allgemeine Encyclopädie der Wissenschaften und Künste od Ersche a Grubera je uvedeno, že v Lembergu v roce 1793 vydal odborný text pod názvem Nová teorie povahy polohových čar spolu s trigonometrickým výpočtem chyb v měření úhlů vyplývajících z nesprávné polohy přímého oblouku a zaměřovacího paprsku. Lze se tedy domnívat, že po opuštění duchovního stavu vedla Holfeldova cesta do Lembergu v Haliči, tehdejší součásti Rakouského císařství, kde se stal učitelem matematiky. Škola, na které Holfeld působil, byla založena roku 1608 polskými jezuity jako jezuitská kolej. Je možné, že se řád při svém zániku takto postaral o své nadějné studenty. Roku 1759 udělil papež Kliment XIII. škole titul univerzity. V letech 1784–1805, tedy v době působení Jana Holfelda, se nazývala Josefinskou univerzitou. Časopis současné Lvovské univerzity Kameniar uvádí ve svém čísle z roku 2021, že na Josefinské univerzitě (1784–1805) se v prvním ročníku mimo jiné vyučovala čistá matematika, ve druhém aplikovaná matematika a ve třetím praktická geometrie (geodézie). Jako vedoucí oddělení praktické geometrie je zmíněn Jan Holfeld, který se podílel na kartografických měřeních v Haliči a publikoval vědecké práce v oboru geodézie. V období 1795–1796 byl Holfeld dokonce rektorem této univerzity. Heslo v biografickém lexikonu dále uvádí, že se nepodařilo dohledat žádnou další práci Johanna Holfelda. Zde je na místě doplnění, že v oddělení starých tisků Jihočeské vědecké knihovny, které sídlí v budově kláštera Zlatá Koruna, se nachází již zmíněná útlá brožovaná kniha s názvem Exercitationes Geometricae (Geometrická cvičení), která obsahuje řešené úlohy z geometrie kuželoseček. Jako autor je uveden Ioannes Holfeld Societatis Iesu, Sublimioris Matheseos Auditoris (Jan Holfeld Tovaryšstvo Ježíšovo, posluchač vyšší matematiky). Kniha je psána latinsky, tedy jazykem, kterým mluvili a psali vzdělanci tehdejší doby. Pro Jana Holfelda byla latina jazykem, ve kterém se mu dostalo vzdělání a ve kterém se dokázal vyjadřovat přesně, exaktně. Kniha má kromě titulní stránky 64 stran textu a obsahuje ve čtyřech částech celkem 47 řešených problémů. Jejich tématem jsou kuželosečky, tedy paraboly, kružnice, elipsy a hyperboly. Zdá se, že Holfeld napsal svou knihu na základě zadání, které dostal od profesora jezuitské koleje Jana Tesánka, možná jako kvalifikační práci na závěr svého matematického univerzitního studia. Autoři tohoto životního příběhu nadaného matematika z Poděbrad několik úloh ze sbírky z latiny přeložili a jejich řešení upravili tak, aby bylo srozumitelné současníkům. Výsledky bádání pak byly publikovány v několika domácích i zahraničních článcích, a tak je možné říci, že odkaz Jana Holfleda přetrvává i po více než 250 letech. (JaZ, RoH)