*1693 – †1757
Místo v galerii poděbradských osobností bezesporu patří i purkrabímu poděbradského panství z časů Marie Terezie Janu Kryštofu Holfeldovi. O jeho životě i poděbradském působení víme díky Janu Hellichovi, kterému se podařilo ze zachovaných zámeckých písemností sestavit jeho životopis. S velkou pravděpodobností se Jan Kryštof Holfeld narodil ve Šluknově kolem roku 1693 a pocházel z místního rodu Holfeldů/Holfeldtů, který obchodoval se suknem. Ve své době byl známější příbuzný a jmenovec, který se pokoušel obchodovat ve Flandrech. Tady neuspěl jako obchodník, ale jako vynikající muzikant, známý mistrovskou hrou na violu. Usadil se na 10 let v Paříži, kde úspěšně koncertoval hlavně v opeře. Poté se vrátil do rodného Šluknova, aby po otci převzal rodinný podnik a tady také zemřel. Příbuzný purkrabí Jan Kryštof Holfeld se v císařských službách dostal do Poděbrad v roce 1743. Ze svého předchozího pardubického působiště si sem přivedl i svou manželku Annu Marii a pět dětí, které se jim tam narodily. Když Anna Marie v Poděbradech v roce 1747 zemřela, do roka se oženil po druhé s místní měšťankou Kateřinou Holubovou. S tou měl pak dalších šest dětí. Pro početnou rodinu zakoupil Holfeld od panského sládka Jana Procházky patrový varní dům čp. 41/I. proti zámku za 2000 zlatých (dnešní městská knihovna). Dům byl opuštěný a zpustlý, v takovém stavu ho totiž sládek koupil krátce předtím od Kláry Dittrichové. Nový majitel celý dům od základů přestavěl a zvelebil. Když po Holfeldově smrti prodala vdova dům obci na novou radnici, až do roku 1814 se v něm úřadovalo bez většího stavebního zásahu. Už to, že Jan Holfeld koupil rozlehlý rozpadlý dům a opravil, svědčí o jeho schopnostech. Jeho předchůdci v úřadě totiž obyčejně obývali prostory v zámeckém podhradí. Holfeld byl hlavně svědomitým panským úředníkem a těšil se úctě nejen panského personálu, ale i všeho místního obyvatelstva. V roce 1745 z vlastní píle sepsal německy „Soupis panství poděbradského“, který věnoval vrchnímu ředitel komorních panství. Pěkně provedený opis tohoto díla v kožených deskách uchovávali jeho potomci, a nakonec ho věnovali Janu Hellichovi. Ten ho uložil do muzejních sbírek, bohužel při delimitací byl převeden do státního archivu. Rukopis obsahoval přehled veškerého panského majetku, počet dvorů a poddaných vesnic, ale i výnosy polností, lesů a rybníků a další zajímavosti a Hellichovi se stal neocenitelným pramenem pro zpracovávání dějin Poděbrad. Vzhledem k tomu, že funkce purkrabího jako vysokého úředníka zemské správy obsahovala i vedení správy všech nemovitostí, připadla Holfeldovi i povinnost vést poslední velkou přestavbu poděbradského zámku v letech 1751 až 1755. Je známo, že když byla v roce 1753 stavebně dokončena věž s novou bání, uspořádal Holfeld velkou slavnost vyzvednutí makovice na vrchol střechy. Slavnosti byli přítomni i císařští manželé Marie Terezie a František Lotrinský, kteří se osobně zúčastnili vložení 5 pamětních listin do vnitřku makovice a jejímu vytažení na špici báně. Při této náročné a zodpovědné činnosti začal postonávat, ale nedbal toho a stále se snažil své služební povinnosti dokonale plnit. Doplatil na to o Hromnicích roku 1757, kdy krátce po návštěvě kostela zemřel na mrtvici. Byl pochován za velké účasti místních do kaple Bolestné P. Marie v pravé lodi kostela Povýšení Sv. Kříže. Pro vdovu i deset žijících dětí to byla těžká rána. Z peněz, které dostala od obce za dům, si koupila přízemní domek čp. 34/III na Kostelním předměstí, ale ten přenechala nejstarší své dceři a přestěhovala se do nárožního domu čp. 40/I na severní straně náměstí, kde také v roce 1776 zemřela. Byla pochována na místním hřbitově při pátecké cestě, krátce předtím založeném. O osudech Holfeldových dětí z prvního manželství je známo jen několik drobností, více toho víme díky Hellichovi o mladších dětech z druhého manželství. Nejstarší dcera Anna Marie a druhá Terezie Alžběta se provdaly za důstojníky z městské vojenské posádky a zůstaly v Poděbradech. Jediný syn Jan František Václav, narozený v roce 1750 byl vychováván v jezuitské koleji a sám se stal jezuitou. Zde stojí za zmínku, že se stal vynikajícím matematikem a pedagogem, který po zrušení jezuitského řádu působil jako profesor matematiky ve Lvově, kde v roce 1814 zemřel. Také hojně publikoval a o jeho dílo se zajímali různí badatelé. S velkou pravděpodobností byl ke své profesní dráze nasměrován už ve svém rodném městě. Zde totiž byla v roce 1739 založena v domě čp. 45/III z odkazu zdejšího rodáka Dominika V. Chládka ojedinělá škola s předměty nižší latinské školy, kterou vedl jezuita páter Ondřej Exel. Nabízí se, že právě tu absolvoval Jan Holfeld v době, než byla školskou reformou Marie Terezie po čtyřiceti letech zrušena. Další dvě mladší dcery purkrabího Holfelda si našly manžele v zámeckém petrsonálu. Rosalie Dorota za důchodního panství Vojtěcha Mazače a Josefa za zámeckého listovního písaře Jana Černého a obě také zůstaly v Poděbradech. Nejmladší dcera Kateřina se neprovdala a jejím úmrtím v roce 1803 jméno Holfeld z poděbradských dějin navždy mizí. (JH)