*1921 – †1985
Oblíbený poděbradský lékař se narodil v Poděbradech, kde strávil dětství do svých deseti let. Potom se přestěhoval k dědečkovi prof. MUDr. Gustavu Kabrhelovi v Chrudimi, kde ovdovělý lékař trávil v osamění svůj důchod. Tam také absolvoval i gymnázium. Dědeček malému Gustavovi, který po něm zdědil i křestní jméno, učaroval svými lékařskými znalostmi a zřejmě to byl také hlavní impuls, aby se i jeho vnuk věnoval medicíně. Profesor Kabrhel (1857 – 1939) byla velká postava českého lékařství. Je považován za zakladatele české hygieny, třikrát po sobě působil jako děkan pražské lékařské fakulty. Podílel se na výzkumu tuberkulózy, vývoje pískové filtrace vody a zavedl zásobování Prahy pitnou vodou z Káraného u Brandýsa nad Labem. Byl také členem Nejvyšší státní zdravotní rady rakouské a po vzniku Československa také Státní zdravotní rady Republiky československé. Jeho vliv na jediného vnuka byl velmi významný. Gustavovi rodiče ho v jeho cestě za vzděláním všemožně podporovali. Maminka Helena zůstala sice v domácnosti, nicméně byla nadanou amatérskou hudebnicí. Hrála aktivně na piano, pořádala domácí koncerty a byla i amatérskou operní pěvkyní a syn po ní s velkou pravděpodobností zdědil hudební geny. Otec Josef Horák byl učitelem biologie na Zemědělské škole v Poděbradech. Zavedl do Poděbrad bource morušového, zasadil se společně s MUDr. Boučkem o výsadbu aleje moruší v dnešní ulici Dr. Kryšpína, kde bohužel z velkolepého záměru zbyl do dnešního dne pouze jediný strom tohoto druhu. Horákovi měli ještě dceru Helenu, která pracovala v nemocnici v Kolíně jako radiologická asistentka a později se provdala za primáře plicního oddělení MUDr. Jaroslava Křivánka. Po ukončení střední školy Gustavovy plány v dalším studiu dočasně zhatila 2. světová válka, když byl jako jedenadvacátý ročník nasazen u Technische Nothilfe v Berlíně. Po skončení 2. světové války konečně nastoupil na Lékařskou fakultu Karlovy Univerzity v Praze. Po studiích začal pracovat jako sekundář na chirurgii Nemocnice v Klatovech, kde působil jeden rok. Potom přestoupil na chirurgické oddělení do Nemocnice v Jilemnici, kde vzhledem k politickým neshodám s tehdejším režimem mu byl pracovní poměr ukončen a dostal umístěnku do pohraničí v Chřibské. Tady pracoval jako praktický lékař a také zde žil se svou rodinou (manželkou Danou a dcerou Danielou) 10 let a potom ještě dva roky sám bez šance dalšího postupu a změny místa. Zbytek rodiny se přestěhoval zpět do Poděbrad a manželka Dana nastoupila na fakultě elektrotechniky ČVUT na ústavu fyziky jako sekretářka. I to byl impuls, aby se MUDr. Horák konečně v roce 1965 vrátil zpět do rodných Poděbrad jako později vyhledávaný praktický lékař. Nejdříve musel rok pracovat jako lékař v domově důchodců v Rožďalovicích a poté převzal obvod po doktoru Rejtárkovi, který odešel do důchodu. V Poděbradech se těšil velké oblibě pro svůj lidský přístup a velkou odbornost. Doktor Gustav Horák ale nebyl pouze skvělým lékařem, ale zároveň i vynikajícím muzikantem. To dosahoval jak hrou na housle, tak i brilantní hrou na klavír a kytaru. Sám bral v mládí také hodiny houslí u vynikajícího houslisty prof. Kociána a spolužákem mu nebyl nikdo menší než pozdější slavný virtuóz Josef Suk. Ani ale ve svém lékařském oboru nezaostával, byl uznávaný diagnostik a začal se zajímat o tehdy ne zcela běžnou akupunkturu a fyzikální terapii, která v české medicíně byla ještě v plenkách. Jeho velkou devizou byla skvělá znalost francouzštiny a němčiny, takže mohl běžně čerpat ze zahraniční literatury. Jeho spolupráce s ing. Kykalem vedla k sestrojení na nynější dobu sice ještě primitivní, ale už tehdy velice účinné magnetoterapie se širokým terapeutickým využitím. Bohužel jeho vysoké pracovní nasazení a nelehký životní příběh vedly k předčasnému úmrtí v 63 letech. (MV)