*1886 – †1965
Fuku Horová rozená Takemoto jako Japonka provdaná za Čecha byla nejen v Poděbradech skutečnou raritou. Navíc oficiálně se udává, že šlo o první Japonku, která ovládla český jazyk. O jejím životě dokonce vznikla kniha, ale bohužel zatím nabyla přeložena do češtiny. Starší poděbradští pamětníci si paní Fuku možná ještě vybaví. Po úrazu na lyžích měla problémy s páteří a tak když chodila nakupovat, opírala se o dětský sporťák, který jí sloužil současně jako nákupní taška. Mluvila komickou češtinou, protože jako Japonka nerozlišovala l a r. Tradují se různé historky o jejím vyjadřování, mezi nimiž je nejslavnější ta, když přes celý park volala na poslance Hnízda „pane posranče“! Pocházela z poměrně chudé rodiny, její otec Hisaiosh Takemoto byl samuraj s právem nosit meč. Narodila se jako nejmladší ze sedmi dětí, měla ještě tři bratry a tři sestry. Původně pracovala v Ósace nemocnici a tam se také seznámila svým budoucím manželem inženýrem Karlem Horou, když se o něj jako zdravotní sestra starala po zápalu slepého střeva. Její otec se sňatkem s cizincem zásadně nesouhlasil, jenže asi půl roku po zamítnutí Horovy žádosti o ruku zemřel. A nápadník proto požádal o její ruku podruhé, tentokrát písemně a v japonštině. Ovdovělá matka Miomo Takemoto nakonec souhlasila, protože milenci již stejně spolu delší čas bydleli. Ovšem většina sourozenců se s Fuku po svatbě přestala stýkat a tak po zbytek života byla pouze v kontaktu s matkou a jednou ze sester. Zpočátku Horovi žili ve Wakabe u Osaky, proto se jejich prvorozená dcera narozená v roce 1907 jmenovala Waka. Rok na to se v Jokohamě narodil syn a ten už dostal jméno po tatínkovi Karel, ale pro celou rodinu to by Čáry. Práce manžela zavedla rodinu do Ginzy u Tokija, kde založil společně s architektem Janem Letzlem firmu Architecture and Engineerings. Jejich nejslavnější společná stavba je obchodní centrum, jediná budova, která zůstala částečně stát po bombardování Hirošimy. Dnes nese jméno Památník míru. Karel Hora dovážel do Japonska vozy Laurin a Klement. V mezistanici ve Francii k nim nechal přidat pneumatiky Michelin, a prodával je jako francouzské výrobky, protože dovoz z Rakouska – Uherska byl zakázán. Současně podnikavý inženýr ještě zastupoval německou firmu Mannesmann dovozce ocelových rour, které byly v zemi častého zemětřesení velmi žádané. V roce 1914 se přestěhovali do čínské Šanghaje, kde už Karel přímo zastupoval firmu Laurin a Klement. Jenže tři roky na to, v době stoupající válečné nervozity, byla celá rodina jako rakouská vyhoštěna a tak se Fuku dostala do Poděbrad, kde měl manžel příbuzné ze strany Kerhartů a sestru Annu provdanou Vondrovicovou. Po příjezdu byl Karel okamžitě povolán na frontu a Fuku zůstala v malém domku v Profotově ulici sama. Neuměla jazyk a neměla služebnictvo, na které byla z Číny zvyklá. Děti sice uměly japonsky, anglicky, německy i česky, ale některé výrazy, které používali jejich vrstevníci, je tatínek už nestihl naučit. Širší poděbradská rodina Fuku vstřícně přijala a pomohla jí stát se významnou členkou meziválečné poděbradské společnosti. Fuku byla výborná kuchařka a naučila se vařit i česká jídla. Ráda dělala knedlíky a říkala svou legrační češtinou, že je krájí „nítětem“. Manžel ji i děti velmi slušně materiálně zajistil. Koupil rodinnou vilu v Tyršově ulici naproti sokolovně a dům vybavili vším, co si z Japonska a Číny dovezli. Karel Hora se však někdy koncem třicátých let odstěhoval do Johanesburku, kde působil jako československý konzul v Jihoafrické republice. Měl s sebou novou přítelkyni a chtěl se rozvést. K tomu však došlo až po druhé světové válce. V Jihoafrické republice žil se svojí druhou ženou až smrti v roce 1974. A tak po většinu života Fuku Horová byla na dům i výchovu dětí sama. To se negativně projevilo u rozmazlovaného syna Karla, který absolutně odmítal přijmout matčinu autoritu. Dcera Vaka, které se říkalo Bébé, se provdala v roce 1930. Narodil se syn Karel, ale zemřela velmi mladá a Fuku pak ještě vychovávala po své dceři polosirotka. Ten později vyrostl v uznávaného propagátora alternativní prevence civilizačních chorob MUDr. Karla Erbena (1930 – 2018). Někdy uznávaný, jindy vysmívaný lékař a viceprezident Svazu pacientů ČR přišel s objevem významu homocysteinu pro naše tělo. (JV)