*1888 – †1979
V Poděbradech se narodil budoucí mimořádný technický talent, který dokonce založil respektovanou škodováckou dynastii. Dědeček, syn a vnuk totiž zcela zásadním způsobem v průběhu let ovlivňovali směřování největší české automobilky. Hrdličkovi byli dlouholetí poděbradští měšťané. Otec Josef pracoval jako tajemník okresní záložny a dědeček Jakub byl zase obuvnickým mistrem. Dům, ve kterém se Karel v Poděbradech narodil, však už dnes nenajdeme. Koncem sedmdesátých let minulého století byl určen k demolici, když město hledalo prostor pro budoucí školu Na Valech. Hrdličkovo jméno dnes znají spíš jen odborníci, ale jeho práci zná snad každý. Díky nemalému technickému nadání, píli, houževnatosti a vynikajícím organizačním schopnostem se postupem času stal nezpochybnitelným kapitánem československého automobilového průmyslu. Jeho život však hned na startu poznamenala předčasná smrt tatínka, který zemřel už rok po Karlově narození. Rodina tak upadla do vážných existenčních problémů a jen díky starší sestře Marii, učitelce v Kosmonosích, nějak přežívali. Přestěhovali se do Kosmonos, v sousední Mladé Boleslavi vystudoval reálné gymnázium a později v Praze i vysokou technickou školu. Ale bez přivýdělku kondicemi zámožnějším spolužákům a chudinských stipendií by neměl na vzdělání nejmenší šanci. Výrazně mu pomohlo i velkorysé stipendium Hlávkovy nadace. To mělo podmínku studium cizích jazyků a sportovní šerm. V obou oborech vynikal, šermem si dokonce i přivydělával jako cvičitel. A pokud jde o jazyky, tak na konci života bilancoval, že z němčiny, angličtiny a francouzštiny přeložil na 4000 stránek odborných textů. V roce 1913 nastoupil do Ringhofferových závodů, kde se za šest let vypracoval až na zástupce šéfa provozu a současně ještě přednášel na ČVUT. Talentovaný, ambiciózní mladý muž se v roce 1923 postupně vypracoval až na pozici generálního tajemníka Sdružení kovodělného průmyslu československého. Tady získal řadu kontaktů, které za necelý rok zúročil jmenovacím dekretem na ředitelský post ve Škodových závodech v Plzni. Osvědčil se a odtud v roce 1930 už vedla přímá cesta na ředitelský post do poněkud upadající mladoboleslavské automobilky. Velmi rychle tady ztrojnásobil výrobu a snížil výrobní náklady vozů. Pod jeho vedením přišly na svět Škoda Popular (1933), Škoda Superb (1934), Škoda Rapid (1935), Škoda Favorit (1936) a problematická a často i přehlížená mladoboleslavská automobilka se velmi rychle a již natrvalo stala lídrem domácího trhu. Trauma z otcovy předčasné smrti Karla Hrdličku dlouho vedlo k přesvědčení, že se může oženit, teprve až bude mít jistotu, že v případě jeho smrti bude rodina dostatečně zabezpečená. K tomu dospěl ve čtyřiačtyřiceti letech, ale osud mu nakonec dopřál plodných jedenadevadesát let. V roce 1941 se dostal coby příslušník české technické a podnikatelské elity do hledáčku gestapa. To u něj provedlo domovní prohlídku a při převracení zásuvek odněkud vypadla osudová fotografie z února 1939. Tehdy na veletrhu v Berlíně se u Karla Hrdličky a stánku Škodovky zastavil samotný Adolf Hitler v doprovodu Josefa Goebbelse a pohotový fotograf vzácnou vládní návštěvu s Karlem Hrdličkou zachytil. Zaskočení gestapáci byt opustili a Hrdlička tiše odešel do důchodu. Po válce odmítl vstoupit do KSČ a zůstal již jen aktivním důchodcem. Je hříčkou osudu, že stejná fotografie, která v roce 1941 otci pravděpodobně zachránila život, byla později pro jeho syna Petra tíživým škraloupem. S odkazem na údajnou otcovu kolaboraci dlouho nemohl studovat a rozvinout tak zděděné nadání. Nakonec přes dělnické profese syn Petr absolvoval vysokou školu a tak jako Karla Hrdličku dobový tisk označoval za „otce Populáru“, tak zcela legitimně lze za „otce“ legendární Škody Favorit označit šéfkonstruktéra Petra Hrdličku. A také vnuk Martin zkušenosti posbírané po Evropě z vývojových dílen od Fordu a Mercedesu nakonec opět zúročil ve Škodovce, když na pozici šéfa vývoje agregátů automobilky úspěšně zvládnul zásadní výšení výkonnosti vlajkového osmiválcového motoru. (LL)