*1305(?) – †1351
Král Jan Lucemburský se na poděbradském panství zdržel krátce jen v letech 1312 a 1315 a to za účelem loveckého povyražení. O to častěji však dával Poděbrady do zástavy. Poslední, kdo dostal do zástavy poděbradské panství, rok před smrtí krále Jana i s okolními vesnicemi, byl právě pan Hynek Žlebský z Lichtenburka. A bylo to panství hodně rozsáhlé. To potvrdil i v listině z 1. září 1345 sám novopečený majitel pan Hynek. V ní slavně stvrzuje, že přijal od krále Jana jako léno panství a hrad Poděbrady, které s ním směnil za své statky Ronovec a Stříbrné Hory. K poděbradskému hradu tehdy náležely vsi Štolmíř, Dobřichov, Pečky, Chrást, Velenka, Sadská, Hradištko, Písty, Zvěřínek, Zdedubice, Polabec, Kluk, Sokoleč, Osek, Zboží, Kouty, Pátek, Chotěvice, Křečkov, Větrostráž, Babín a Nový dvůr. Jednalo se o tak zvané ušlechtilé manství. To znamenalo, že panovníkem přidělený majetek navázaný na sídelní hrady ukládal novým vlastníkům (manům) povinnost poskytnout na vyžádání služby vojenské. Jednalo se sice o dědičně přidělený majetek, ale protože Hynek měl jen tři dcery (Anežku, Elišku a Markétu), tudíž po jeho smrti mohl panovník uplatnit právě odúmrtě. To prakticky znamenalo, že majetek každého, kdo zemřel bez mužských dědiců, připadl panovníkovi. A byl to jedině panovník, který mohl tuto svou výsadu zrušit, což také v tomto případě udělal a zásadně tak pomohl budoucímu rozkvětu Poděbrad. Ale proč se tak následně stalo, je třeba se trochu seznámit s životem pana Hynka a zejména pak jeho zetě pana Bočka. Hynek se narodil jako jediný syn Václava Žlebského z Lichtenburka a jeho manželky Anežky, ale protože mu brzy zemřel otec, správy majetku se ujala energická babička Matylda ze Žleb. Teprve po její smrti v roce 1327 se Hynek stal jediným majitelem panství, které z části, jak již bylo výše řečeno, směnil s Janem Lucemburským za Poděbrady. A díky této směně se zařadil do blízkého okruhu důvěrníků nového krále Karla IV. Byl jen o několik let starší než panovník a tak zřejmě dobře zapadl do jeho družiny. Svojí sílící majetkovou pozici Hynek upevnil ještě sňatkem s Anežkou (†1370), dcerou významného velmože Viléma z Landštejna. Se sňatkem souvisí historka, že se Hynek po svatbě dozvěděl o určitém stupni příbuzenství se svou manželkou a naléhal proto na papežskou kurii tak dlouho, dokud ke svatbě nevydala dodatkový dispens. Po smrti manžela hrozilo, že majetek připadne královské komoře, protože neměli mužských potomků. To se také stalo s rodovými Žleby, které byly vdově Anežce určeny jako vdovské sídlo. Ale vzhledem k zřejmě nadstandardním vztahům zesnulého manžela s Karlem IV. měla právo tam až do své smrti bydlet a užívat výnosů z poddanských povinností. S podobným problémem se potýkaly po smrti pana Hynka i Poděbrady, které zdědila prostřední dcera Eliška. Jenže s ní přichází na scénu její manžel, ambiciózní moravský velmož pan Boček z Kunštátu. Ten na královském dvoře v Praze nám neznámým způsobem nejprve získal přízeň vlivného důvěrníka krále Hynka Žlebského z Lichtenburka, který přivedl svého mladého přítele i do zorného pole a k následné přízni samotného pozdějšího císaře. Od roku 1350 byl Boček nejčastějším svědkem královských listin a někdy v této době dochází ke sňatku Elišky a Bočka a založení poděbradské větve pánů z Kunštátu. Když pak 2. listopadu 1351 Hynek z Lichtenburka zemřel, náhle spadl Bočkovi do klína ohromný majetek. Jenže hrozilo již zmíněné nebezpečí, že Poděbrady připadnou jako odúmrť královské komoře. Král Karel však velkoryse rozhodl, že rozlehlé panství může i nadále spravovat jeho nový oblíbenec, zeť zesnulého pána z Lichtenburka a rok na to mu Poděbrady dokonce udělil jako dědičné léno, což potvrdil ještě jednou v roce 1362. (LL)