*1985
Poděbradská rodačka vyrůstala v rodině, kde umění mělo vždycky otevřené dveře. Tatínek Pavel (*1955), amatérský muzikant a profesionální výrobce banjí a mandolín získal své neobvyklé příjmením po svém otci z Nových Zámků na Slovensku, které kdysi zkomolila matrikářka. A tak se dvojité „š“ stalo originální značkou. A maminka Hana (*1956) zase od roku 1979 učila hudební obory na poděbradské ZUŠce, kde se později stala i ředitelkou. Pavla má ještě starší sestru Zuzanu (*1981). Ta vystudovala Pražskou konzervatoř, profesionálně se věnuje zpěvu, píše texty a také učí na základní umělecké škole. Pavla se celé dětství pohybovala mezi hudebními nástroji a odmalička chodila do ZUŠky v Poděbradech na zpěv, tanec a do dramatického kroužku k Lence Kvasničkové. Zahrála si také s místní Divadelním spolkem Jiří. Pohybově se rozvíjela i na gymnastice a později asi dva roky závodně tancovala. A také ráda rybařila. I když první úvaha o povolání směřovala k veterině, všechno nakonec vyplynulo tak, že i když krátce po povinné školní docházce to zkoušela pro změnu na střední pedagogickou školu, nakonec skončila na konzervatoři v Praze. Ukázalo se, že divadlo je jejímu naturelu nakonec nejbližší. Obor Dramatické umění vystudovala pod vedením herců Ivana Řezáče, Petry Špalkové a Gabriely Vránové. Už během studia hostovala v menších rolích v divadle Na Vinohradech a ve Švandově divadle. Větší příležitost dostala v divadle Semafor (Jako když tiskne). Objevila se v epizodní postavě v televizních povídkách 3+1 s Miroslavem Donutilem. Pavla už ve 4. ročníku začala oslovovat divadla s žádostí o angažmá. Plánovala si blízký Hradec Králové, ale odepsala také na inzerát, který hledal herečku do Západočeského divadla v Chebu. Od pátého ročníku tam už začala hostovat a ještě v šestém ročníku od září 2006 se stala členkou chebského divadelního souboru a studium konzervatoře nakonec musela dokončit dálkově. V té době také hostovala v Národním divadle v Praze v roli komtesy Hortensie v inscenaci Babička, kde jí byla partnerkou Vlasta Chramostová. Ta nad ní převzala ochrannou ruku a moc jí fandila, že dojíždí na představení až z Chebu, kde sama Vlasta Chramostová byla v nuceném hereckém vyhnanství. Ale vždycky zdůrazňovala, že se v Chebu dělalo kvalitní umění. A tuhle větu si Pavla v následujících letech v Chebu potvrdila vlastní zkušeností. Od počátku angažmá dostávala velké divadelní příležitosti a po úspěchu přicházely další úkoly. Záhy také v divadle navázala partnerský vztah s režisérem a uměleckým šéfem divadla Zdeňkem Bartošem (*1975), ze kterého byla za dva roky svatba. V roce 2010 se narodila první dcera Helena a deset let nato druhá dcera Milada. Pavla si v Chebu našla nový domov, úspěšnou práci i nové přátele. Na otázku, jestli nepokukuje po větších divadlech blíže centru, které by jí přinesly větší věhlas, odpovídá, že v případě divadla v Chebu našla velkou divadelní rodinu, která jí přijala, kterou má ráda a její hlavní ambicí je dělat dobře svou práci. Samozřejmě příležitostnému hostování v jiných divadlech se nevyhýbá, a když se objeví nabídka z filmu nebo televizí, jako dobře placenou brigádu ji odmítne jen málokdy. Možná podvědomým impulsem s absolutním ztotožněním se s Chebem jako s novým domovem byl fakt, že hlavní chebské náměstí se jmenuje Jiřího z Poděbrad. S odstupem let s potěšením může konstatovat, že ze spolužáků z konzervatoře, kteří stejně jako ona studovali činoherní divadlo, je herecky nejvytíženější, což je také díky stálému angažmá a dostatečné možnosti soustředit se na tvůrčí práci. A třebaže divadlo v Chebu je nejzápadnější výspa českého profesionálního divadla, i sem občas zajíždějí divadelní kritici a tak se stalo, že v roce 2015 Pavla Janiššová získala prestižní Cenu Thálie pro umělce do 33 let a v roce 2023 se dostala do širší nominace v oboru muzikál, opereta za roli Marie Čížkové v muzikálu Musíme si pomáhat. Za své dosavadní angažmá v Chebu vytvořila desítky postav českého i světového repertoáru a svůj záběr od klasické činohry stále víc rozšiřuje o dnes tak oblíbený muzikál. Ve volných chvílích učí na ZUŠ Járy Cimrmana ve Františkových Lázních, ráda vaří a oblíbila si pěší turistiku. Do Poděbrad a okolních lužních lesů a na cyklostezky podél Labe se vrací často a ráda hlavně v době divadelních prázdnin. (LL)