*1890 – †1954
Pocházel z rodiny poděbradského majitele továrny na lisování oleje Gustava Janowitze. Rodiče zamýšleli poskytnout mu takové vzdělání, se kterým by se později mohl uplatnit v rodinném podniku. V Praze proto absolvoval německou obchodní akademii (1908) a poté odešel do Mnichova na praxi v obchodě s obilím. Hans Janowitz, v Poděbradech přezdívaný Hanuš, však zdědil po rodičích víc než podnikatelský talent. Stejně jako jeho sourozenci – hudebník Otto a básník Franz – tíhl k umění. Už během pražských středoškolských studií se pohyboval v okruhu německojazyčných literátů, kteří se scházeli v kavárně Arco v Hybernské ulici a časopisecky publikoval své první verše. Později v Mnichově navštěvoval přednášky z historie a sociologie. Po absolvování povinné roční vojenské služby v Salzburku (1912) se odebral do Hamburku, kde v místním Deutsches Schauspielhaus působil jako asistent režie a příležitostný herec. Během první světové války bojoval jako rakouský důstojník na východní frontě. Tato zkušenost (a otřes ze smrti bratra Franze) ho přivedla k rozhodnému pacifistickému postoji, který projevil v řadě protiválečných článků publikovaných roku 1919 ve Wiener Zeitung. Na začátku 20. let zakotvil v Berlíně, který se tehdy stal Mekkou umělců z celé Evropy. Psal satirické básně (Asphaltballaden, 1924) a prózu (román Jazz, 1924), v nichž zachytil společenskou a uměleckou atmosféru poválečného velkoměsta. Velmi ho přitahoval svět rodícího se filmu. Psal pro něj scénáře, z nichž nejvýznamnější je jeho spoluautorství na kultovního snímku filmového expresionismu „Kabinet dr. Caligariho. Roku 1923 se v Berlíně také oženil. Následující rok se však musel po otcově smrti vrátit do Poděbrad a převzít rodinnou firmu. Tu pak překvapivě úspěšně vedl (mimo jiné s přehledem zvládl ničivý požár továrny roku 1935, po němž ji nejen obnovil, ale i zásadně zmodernizoval), a to až do jara 1939, kdy se po okupaci Československa rozhodl k emigraci. S manželkou odešli přes Anglii do USA a usadili se nejprve v Hollywoodu. Hans se tu pokusil uchytit jako scénárista a producent, ale v tamější velké konkurenci neuspěl. Manželé se pak přestěhovali do New Yorku, kde už žil Hansův bratr Otto Janowitz. Roku 1943 tu Hans Janowitz založil továrnu na parfémy. Dál psal básně i prózu, ale nenašel pro ně vydavatele. Angažoval se také politicky, podporou americko-sovětského paktu proti hitlerovskému Německu a v židovské organizaci HIAS. Za války ztratil téměř všecky své příbuzné (sestra Ella zemřela i s dcerou v koncentračním táboře). Jako německý Žid měl cestu do vlasti hodně komplikovanou. Proto roku 1950 přijal americké občanství. Po smrti přešla jeho pozůstalost do německého filmového archivu v Berlíně, kde je přístupná k badatelským účelům. Jsou tu uloženy mimo jiné tužkou psané básně, v nichž se jako ve vzpomínkách vrací do rodných Poděbrad a idylického dětství rodičovského domu. Hans (Hanuš) Janowitz udržoval do posledních let života písemný kontakt s vlastí. Dochovala se jeho česky psaná korespondence s paní Zdenou Zoubkovou, bývalou hospodyní u Janowitzových, svědčící o tom, že jazyk země, ve které se Hans narodil, nikdy nezapomněl. (LK)