*1946
Poděbraďákem se stal v roce 1972, když se sem přistěhoval se svojí ženou Evou. Pochází z Chotěšic, kde se narodil do starého selského rodu, do rodiny, ve které vyrůstal po boku svých tří sourozenců. V Chotěšicích navštěvoval základní školu, poté v Dymokurech měšťanku. Vyučil se zedníkem a absolvoval nástavbu v oboru kamenictví se zaměřením na hřbitovní práce. Po skončení vojenské služby pracoval v podniku Pražská stavební obnova. Činnost ve stavebnictví a práce na obnově památek výrazně poznamenaly jeho další profesní vývoj. Aby se mohl podílet na opravách interiérů a exteriérů kostelů, složil v roce 1969 státní lešenářské zkoušky. V roce 1969 se Stanislav Jansta oženil s Evou, rozenou Hladkou. V jejich manželství se jim narodili tři synové. Od roku 1972 začal pracovat v Poděbradech jako kameník. Později se jeho zaměstnavatelem staly poděbradské sklárny Bohemia, kde pracoval jako údržbář. V Poděbradech a v jejich okolí se podílel na stavebních opravách řady kostelů: poděbradského chrámu Povýšení svatého Kříže a havířského kostelíka Nanebevzetí Panny Marie, dále kostelů v Chotěšicích, Úmyslovicích, Opočnici, Činěvsi, Dymokurech, Chroustově…Při této činnosti se seznámil s P. Františkem Lukešem, knězem a spisovatelem působícím dlouhá léta nejprve v Činěvsi a později v Poděbradech, a jejich přátelství trvalo téměř třicet let. Stanislav provázel Františka Lukeše jako řidič na jeho cestách u nás i do zahraničí. V roce 1989 spolu navštívili Řím u příležitosti svatořečení Anežky České a při audienci u Svatého otce společně s českými poutníky se osobně setkal i s Janem Pavlem II. V Činěvsi se Stanislav Jansta seznámil s řadou významných českých umělců, kteří sem na faru za páterem Lukešem přijížděli, jako byli malíř Karel Svolinský, kterého Stanislav navštěvoval i v jeho pražském domě, s pěvci Národního divadla Eduardem Hakenem, Janou Jonášovou a Naďou Šormovou, s houslistou a dirigentem Josefem Vlachem, s malířem Vladimírem Komárkem. Také rád vzpomíná na setkání v Brodku u Přerova s paní Laetitií Dytrychovou, známou uměleckou zvonařkou. Spolu s dalšími se zasloužil také o to, že v páteckém kostele sv. Vavřince byl v roce 2022 zavěšen nový zvon. „Vzpomínky Stanislava Jansty z Poděbrad a Chotěšic“ na Františka Lukeše byly jako dovětek publikovány v knize František Lukeš: Důstojný pán si na důstojnost nepotrpěl (2014). Ve volném čase se Stanislav Jansta věnuje včelařství i práci ve spolku včelařů, zabývá se myslivostí a rovněž působí v organizaci Českého mysliveckého svazu. Odborná a řemeslná činnost pana Jansty je obdivuhodná a rozsáhlá. Také jeho hluboký vztah k rodnému kraji, přátelský přístup k lidem a ochota jim pomoci, kdykoli je to zapotřebí. To vše ale nepřekvapuje ty, kteří mají možnost být mu nablízku a kteří ho dobře znají. (JČ)