*1933 – †2014
Třebaže rodina žila a podnikala v Lomnici nad Popelkou, stejně jako později i jeho mladší bratr se narodil v Kolíně, protože odtamtud pocházela maminka Věra, rozená Janoušková. Josefův dědeček byl tajemníkem kolínského magistrátu a v rodině přetrvávala důvěra k tamním lékařům i porodníkům. Ve válečných letech byl dán na výchovu a do školy ke kolínské babičce a odtud to byl už jen krok, aby v roce 1946 nastoupil do kvarty vyhlášené poděbradské Koleje krále Jiřího. Pokud jde o hudební začátky, začínal s bubnem, pak přidal piáno. Miloval jazz a tak logicky už na gymnáziu se pokusil dát dohromady studentskou kapelu. Poděbrady nebyly rodiči zvoleny náhodou. Právě tady se totiž v třicátých letech minulého století seznámili na jedné taneční zábavě v zámecké zahradě. Město si oblíbili a dokonce si tady nechali postavit rodinou vilu, ale hlavní podnikání stále zůstalo v Lomnici. Tam byl Josef Jína starší majitelem prosperující továrny na Lomnické suchary. Poděbradský dům měl sloužit především k rekreaci, ale když v roce 1948 byla Jínova továrna znárodněna, rodina se přestěhovala do Poděbrad. Tady chtěl otec vybudovat menší firemní odnož, protože nový režim přece slíbil, že podniky do 50 zaměstnanců nebude privatizovat. Do novostavby továrničky, která se později stala druhou „žižkovskou“ budovu poděbradského Polabanu, si objednal i drahou výrobní linku ze Švýcarska. Jenže nový režim rodině znemožnil i tohle podnikání ještě před zahájením provozu. Otce pak poslali na Slovensko, aby pomohl s rozjezdem národního podniku Slovenské pečivárně a místo odměny byl později na několik let i s manželkou uvězněn jako nespolehlivá osoba, nepřítel lidově demokratického zřízení. I proto Josefa nevzali napoprvé na ČVUT, rok si musel svůj buržoazní původ odpracovat. Nakonec školu absolvoval, ale na náročné specializaci silnoproud. Po absolutoriu prý mohl Ing. Jína projektovat i elektrárny, ale brzy v podniku našel bezpečnější uplatnění v propagaci. Nicméně celý život až do důchodu pracoval v elektromontážních závodech. Ráno vstával o půl páté a večer se vracel a rovnou šel hrát s kapelou. Takové tempo vydržel bezmála dvě desítky let. Přesto nikdy nenašel odvahu, aby se jako muzikant profesionalizoval, i když splňoval profesionální kritéria. Hrál na piáno, varhany, bicí, trombon, trubku i akordeon a na lidové konzervatoři k tomu vystudoval skladu, aranže a dirigování. Spolupracoval i se známým dixielandovým orchestrem Ladislava Bezubky, který po svém vážném onemocnění nabídl v 80. letech Josefu Jínovi, ať jeho zavedený orchestr převezme. Odmítl a raději opět ráno vstával do fabriky a večer vyhrával na čajích, zábavách, plesech a tancovačkách. Hrál v kapele orchestru ČVUT, v hudbě ministerstva vnitra, odskočil si k mládežnickému orchestru v Kladně, hrál na velkém zájezdu do asijských zemí Sovětského svazu, koncertoval v Magdeburku a dokonce hrál i v kapele švýcarského cirkusu, kde se navíc musel starat i o cvičeného medvěda. Ovšem vůbec v první skutečné kapele koncertoval jako mladík začátkem 50. let v Libici nad Cidlinou při tamní osvětové besedě. Už v roce 1957 začal hrát „navážno“ s kamarády v tak zvané zahrádce, což je dnešní parčík za hotelem Libenský proti Letním lázním. V roce 1959 položil základ poděbradského Big Bandu, jehož byl až do smrti kapelníkem. Kapele na střídačku říkali instrumentální skupina, rytmická slupina, kvartet. V sezóně 1963–1964 to vypadalo, že se přece jenom zprofesionalizuje jako hudebník a skladatel v kolínském divadle, kam přišel s Františkem Zacharníkem, ale nakonec z úsporných důvodů byla jeho pozice zrušená. Ale tady přičichl k divadlu, kde potom pro poděbradského spolužáka Jana Pavlíčka napsal soustu scénické hudby pro jeho nejen autorské divadelní hry a samozřejmě s divadlem také mnohokrát muzicíroval. Velmi často v létě hrával na soutoku na Cidlině a v zimě zase v hotelích v Krkonoších. A těch tanečních co nejen v Poděbradech odehrál. Ale největší radostí byly koncerty. V roce 1982 založil pod poděbradským kulturním střediskem Velký taneční orchestr, kam přizval s trumpetou i bratra Jana. V průběhu let se soubor různě transformoval až v Big Band Josefa Jíny. Dlouhých 18 let hrál večer co večer ve vinárně hotelu Savoy a tím se z Josefa Jíny stala legenda. Začínala s ním Jitka Zelenková, pravidelně s jeho orchestrem koncertoval Karel Hála, Rudolf Cortéz, Jiří Jelínek, Laďka Kozderková, natáčel i pro televizi. A vše jako amatér! Mnohokrát mu pomohl radou i osobně kapelník Václav Hybš, nebo vynikající jazzový trumpetista Jiří Hlava. Životním vzorem mu byl Glenn Miller, jeho repertoár miloval a svým zápalem inspiroval i nedaleký Kolín, jehož současný Big Band nepřímo navazuje na ten poděbradský. Josef Jína byl čtyřikrát ženatý a měl dva syny a jednu dceru. Hudbě se výrazněji (byť opět jen na amatérské úrovni) začal na regionální úrovni věnovat jako zpěvák, skladatel i textař až vnuk Radek. (LL)