*1908 – †1972
Byl o pár minut mladším z dvojčat (druhé dvojče Josef), která přišla na svět v Nepřevázce u Mladé Boleslavi. Jejich vzdělání a tím i budoucí život jim tak trochu naplánoval tatínek Josef, který při svých železničních toulkách našel v Poděbradech v Palackého ulici již nefunkční zemědělskou usedlost pana Živnůstky a usoudil, že to bude vhodné místo pro budoucí autodílnu. A do Poděbrad se celá rodina (rodiče, tři bratři a sestra) v roce 1927 také přestěhovala. Synové byli kromě vyučení ve strojním oboru rovněž absolventy Zemské průmyslové školy v Mladé Boleslavi, dcera se vyučila švadlenou a později si založila v Praze krejčovský ateliér. Autodílnu začal budovat nejstarší bratr Karel a záhy se k němu připojili i oba mladší bratři. Zpočátku vedle opravy automobilů prováděli vulkanizaci pneumatik, pronajímali vybudované garáže, zřídili i benzinovou pumpu. Později obdrželi licenci od švýcarské firmy Scintilla na opravy elektrické výzbroje a vstřikovacích pump pro automobilové motory. Stali se také autorizovanými zástupci mladoboleslavské Škodovky, vedli autoškolu a vyučili množství učedníků, z nichž někteří u nich zůstali pracovat. Jirovcovi se velmi brzy stali respektovanou poděbradskou rodinou. Měli silné vlastenecké cítění a tak není divu, že se všichni bratři krátce po německé okupaci zapojili do protifašistického odboje. Právě v autodílně u Jirovců se začali scházet s účastníky odboje, včetně nuceně penzionovaných důstojníků československé armády. Zpočátku získávali mladé bývalé vojáky k odchodu do zahraniční armády. To byla i přímá inspirace pro Antonína, který už 20. listopadu 1939 opustil Poděbrady a vydal se na Slovensko, odkud chtěl ilegálně přejít hranice do Maďarska. Přechod hranice se mu však nepodařil a skončil ve vězení v Rožňavě. Po propuštění byl eskortován na slovenskou hranici, ale tady se mu podařilo utéct do Maďarska. Za pomoci francouzského konzulátu odjel do Jugoslávie a odtud pokračoval na falešné doklady do Sýrie jako francouzský dělník. Přes Soluň, Istanbul, Bejrút se na lodi Champilion dostal až do Agde, kde se mu splnil sen a byl přijat do československého vojska. Už 15. dubna 1940 byl odvelen do francouzského letiště v Bordeaux jako mechanik. V období 18. až 20. června 1940 byl společně s dalšími francouzskými vojáky přepraven do Velké Británie do Falmouthu. Potom pokračoval přes Liverpool, Gloucestr do Duxfordu, kde byl 12. července 1940 zařazen k 310. československé stíhací peruti ve funkci Fitter II Emechanik. Domů se vrátil v květnu 1945 společně s ostatními letci a zažil nesmírně spontánní uvítání v Praze. V roce 1946 obdržel československou medaili Za chrabrost a v roce 1947 Československý válečný kříž 1939. Po návratu opět chvíli pracoval v rodinné firmě, ale po událostech z února 1948 byl přeložen do Karlových Varů, kde krátký čas působil v jedné strojírně jako národní správce. Později byl zaměstnán v Praze jako technický úředník. Antonín se oženil až v roce 1947, ale manželství zůstalo bezdětné. (VA)