*1430 (?) – †1475
Na rozdíl od první manželky Jiřího z Poděbrad Kunhuty Johana zdaleka nebyla tak úzce spojená s Poděbrady, ale minimálně v prvních letech manželství v Poděbradech pobývala a také tady porodila nejen svého syna Hynka. Stejně jako její manžel byla jedinou českou královnou, která byla původem z domácí české šlechty. Svatba s Jiřím se konala v Poděbradech necelý rok po smrti Kunhuty, protože čerstvý vdovec hledal ženu, která by pečovala o jeho domácnost a byla opatrovnicí malých dětí. Iniciátorem sňatku zřejmě byl Johanin bratr Jaroslav Lev z Rožmitálu, který byl po předčasné smrti otce Jana z Rožmitálu jejím opatrovníkem. Protože byl Jiří kališník a nevěsta katolička, znamenala jeho svatba skvělý diplomatický tah. Jiří jako významný husitský vůdce svým katolickým protivníkům tak dokázal, že je nakloněn rozumným dohodám, ze kterých by měly prospěch obě náboženské strany i samotné České království. Johana na svou dobu měla mimořádně vysoké vzdělání. Mluvila dokonce několika jazyky a projevovala se jako žena velmi energická, inteligentní, ale současně i tolerantní a nekonfliktní a rozhodně i jako macecha projevila dostatek lásky pro osvojené Jiřího děti. Stejně vstřícně jako k dětem z prvního mužova manželství se vstřícně a přátelsky chovala k mladému Matyáši Korvínovi, když musel z nařízení krále Ladislava Pohrobka nedobrovolně trávit měsíce v jejich pražském sídle. S Jiřím měla pět dětí – Hynka (1452 – 1992), Bedřicha (1453 – 1454), Jiřího (1454 – 1455), Ludmilu (1456 – 1503) a Jana (1457 – 1459). Všechny děti se však narodily ještě před královskou korunovací a tudíž neměly legitimní nárok na český trůn. Po královské volbě se oba manželé usilovně snažili o 13. Jiřího potomka, ale neúspěšně. Historici soudí, že Johana v této věci určitě podstoupila léčbu, ale za neúspěchem spíš stály vzrůstající vážné zdravotní potíže Jiřího, které mohly vyústit v jeho neplodnost. Johana nebyla jen doplňkem královského majestátu, ale aktivním hybatelem domácí i zahraniční politiky. Dokázala třeba prosadit svého synovce Zdeňka z Rožmitálu za člena královské rady. Pravidelně se účastnila jejího jednání i řady diplomatických i vojenských porad. Jiří z Poděbrad jí dokonce za své nepřítomnosti svěřoval správu království. Její slovo mělo v politických kruzích velkou váhu. Možná i tato aktivita stála za vznikem pomluv, že mohla být travičkou krále Ladislava Pohrobka; jednak prý jako zhrzená milenka a jednak zase jako oddaná podporovatelka svého muže. Podezření o 500 let později definitivně vyvrátil antropolog profesor Emanuel Vlček, shodou okolností rovněž původem z Rožmitálu. V roce 1470 Matyáš Korvín zákeřně vtrhnul do země a Jiří byl s armádou na Moravě, aby se tam s ním střetl. Jenže Matyáš ho obešel na Kutnou Horu a hrozilo, že bude postupovat dál proti Praze. Johana svolala zemskou hotovost a sama se postavila do čela vojska a s velkým osobním nasazením uherského krále donutila ustoupit. Na Johanu, stejně jako i na Jiřího dopadla papežská klatba a vyobcování z katolické církve, což pro ni, jako praktikující katoličku, musel být nepředstavitelně těžký úděl. Přesto dál stála za svým manželem, a když Jiří přišel s mírovou iniciativou, která měla (mimo jiné) oslabit moc Říma, vydala legendárnímu poselstvu svého bratra Lva z Rožmitálu průvodní glejt, který mu otevíral dveře ke všem evropským královským dvorům. Když Jiří z Poděbrad v roce 1471 zemřel, Johana byla společně Jindřichem a Hynkem jmenována až do volby nového krále královskými místodržícím a osobně se zasadila v duchu přání Jiřího o podporu královské volby Vladislava Jagellonského. Její poslední veřejné vystoupení se váže k roku 1473, když zahajovala zemský sněm v Benešově. Pak už se přestěhovala na věnný hrad českých královen na Mělník, kde vedla velký dvůr a bohatý společenský život. Dva roky na to však zemřela. Její syn Hynek nechal později královniny ostatky z Mělníka převézt do Prahy, kde měly být uloženy v katedrále svatého Víta po boku jejího manžela. Ovšem tam se dosud nenašly. (LL)