*1836 – †1911
Muž, který sám nijak významně nezasáhl do historie Poděbrad, budiž v této encyklopedii reprezentantem vážených zámožných měšťanů, kteří v průběhu 19. století vytvořili v Poděbradech typickou maloměstskou společnost, která díky četným potomkům byla také vzájemně příbuzensky dost provázaná. Jan Hellich, jehož všechno místní obyvatelstvo zajímalo, a měl možnost studovat staré matriky, zpracoval řadu rodokmenů předních poděbradských rodů. Rod Kalousů ho zaujal zejména proto, že z pozůstalostí několika jeho členů získal pro sbírky začínajícího muzea nejen mnoho nejrůznějších předmětů, ale i všelijakých rodinných písemností, kterými historii rodu mohl dobře dokumentovat. Rod Kalousů pocházel z Velkého Zboží. Nejstarší známý Matěj Kalous byl tesařským mistrem a v roce 1797 koupil na Kostelním předměstí domek č. p. 22/III se zahradou. Z osmi jeho dětí syn Jan se oženil s dcerou místního pekaře Annou Pekovou. Spolu měli údajně 16 dětí, z toho dvoje dvojčata, ale dospělého věku se jich dožilo jen devět. Jan Kalous se stal městským stavitelem a pro svou velkou rodinu převzal od tchána Peka dům č.p. 6/II. na Nymburském předměstí směrem k Labi nedaleko od bývalé Nymburské brány. Z jeho dětí po nejstarší dceři Aloisii (1832–1857) provdané Chaloupecké, přišly na svět další dvě dcery. Veronika za devět měsíců zemřela a Terezie (1834–1876) zůstala svobodná. Prvorozený syn Jan se stal jako jeho otec městským stavitelem. Stavitelem se stal i jeho mladší bratr František (1837–1897), který zůstal svobodný a dožil v domě č.p. 178/III. na Kostelním předměstí. Z dalších dětí se dožili dospělosti ale bez potomků Karel (1847–1909) a nejmladší Antonie (1852–1925) provdaná Töpferová. Stavitel Jan Kalous se oženil v roce 1889 s Růženou Říhovou a v roce 1897 se jim narodila jediná dcera Libuše, později provdaná za Miloše Kožíška, učitele, a nakonec školního inspektora. Jan Kalous mladší zůstal i s rodinou bydlet v rodném domě, když své žijící sourozence vyplatil. Přikoupil také časem spáleniště z roku 1832 po bývalém domu č.p. 7/II. v sousedství svého pozemku a na spojených parcelách postavil v roce 1882 nový velký dům a pro svou stavební firmu upravil další objekty ve dvoře. Jako městský stavitel dostával hlavně zakázky na veřejné stavby, na opravy zámku, mlýna i kostelů ve městě a v okolí. Jako polír k němu v roce 1878 nastoupil mladý stavitel Josef Fiala, brzy se stal jeho společníkem, ale jakmile se v Poděbradech zorientoval, založil si v roce 1882 vlastní stavební podnik. To, co Jan Kalous postavil nebo opravil, upadlo časem v zapomnění. I jeho dům čp. 6-7/II. v dnešní Husově ulici úplně změnil svou podobu a je v něm dnes penzion. Jen rodinná hrobka v podobě kapličky vpravo na hřbitově v Kluku nedaleko hlavního vchodu dodnes stojí téměř beze změny. Když Jan Kalous v roce 1911 zemřel, vdova Růžena Kalousová věnovala do sbírek poděbradského muzea jeho velkou písemnou pozůstalost, která obsahovala nejen stavební plány, ale i mnoho věcí, které se týkaly poděbradských cechů zednického a kamenického včetně jejich artikulí z roku 1728. Ale nebyl to jen Jan Kalous, komu vděčí poděbradské muzeum za mnoho cenných památek. Mladší svobodný bratr Karel Kalous, který se stal lesníkem a pak dlouhá léta působil v Mauerbachu na panství barony Siny v Dolním Rakousku, rozhodl ve své závěti, že všechen majetek, který po něm v cizině zbyde, odkáže svému rodnému městu. Jeho poslední vůle se splnila až po první světové válce, kdy byl prohlášen za nezvěstného. Totiž při své cestě po Pyrenejích v roce 1909 se záhadně ztratil a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Do muzejních sbírek se dostaly především lovecké zbraně a mnoho osobních památek a také nábytek, z něhož nejzajímavější je tzv. Koulův pokoj, vystavený nyní v přerovském skanzenu jako pěkná ukázka svérázu, módního směru z konce 19. století. Jídelnu a pánský pokoj „ve slohu národním“ si Karel Kalous přivezl z Národopisné výstavy českoslovanské (1895), kde byl tento malovaný nábytek vystaven jako vzorková kolekce. Štědrou dárkyní byla i sestra Antonie Töpferová, vdova po vrchním finančním komisaři, která ještě za svého života věnovala do muzejních sbírek mnoho rodinných památek ze zámožné měšťanské domácnosti, starožitný nábytek, kuchyňské zařízení i krásné lidové výšivky. (JH)