*1674 – †1766
Patří společně se Santinim a otcem a synem Dientzenhoferových k nejvýznamnějším českým barokním architektům a stavitelům. Nejprve se učil v pražské huti svého otce Víta Václava Kaňky, který dbal na jeho vzdělán a trval na tom, aby se naučil dokonale latinsky a systematicky ho připravoval na dráhu stavitele Po vyučení delší čas pobýval na tovaryšské cestě v cizině, určitě byl ve Vídni a patrně i v Itálii. Po svém návratu spolupracoval s předními architekty své doby, jako byli Giovanni Battista Alliprandi, zvláště pak Jan Blažej Santini, jejichž stavby často po jejich smrti přebíral a dokončoval. V roce 1699 se po slavnostní přísaze stal samostatným stavitelem, brzy také předním členem staroměstského cechu. Od prvního desetiletí 18. století Kaňku zaměstnávala řada nejpřednějších šlechtických rodů Českého království. Ochotně také pracoval pro církevní řády. Stavbou, která Kaňku proslavila, byla přestavba pražského paláce Černínů na Hradčanech. Mezi jeho blízké přátele patřil sochař Matyáš Bernard Braun, a proto se na většina realizacích oba mistři potkávali. Nezřídka bylo jejich dílo doplněno uměním dalšího společného přítele, a to malíře Václava Vavřince Reinera. Z četných pražských realizací je třeba zmínit jeho podíl na dostavbě Klementina, stejně jako přestavbu Karolina. Není bez zajímavosti, že patřil v roce 1709 k hlavním iniciátorům zřízení pražské Akademie umění. Bohužel jeho snaha nebyla naplněna, protože s myšlenkou předběhl dobu o bezmála 100 let. Akademie výtvarných umění byla založena císařským dekretem až v roce 1799. V roce 1723 byl jmenován císařským architektem a jeho příjmy na tehdejší dobu byly nebývale vysoké. V roce 1726 byl tento významný architekt pověřen přestavbou poděbradského zámku. V rámci obhlídky chátrající stavby ji ve zprávě pro císařskou kancelář pečlivě popsal jako velmi chatrnou. Konkrétně se zmiňuje o prostoru vedle bývalé hradní kaple, který se dnes nazývá Rodná síň krále Jiřího. Podle kamenných výstupků je zřejmé, že původně byl vysoký prostor rozdělen na dolní a horní patro s dřevěným, schodištěm. K tomu Kaňka píše: „Dřevěné patro a zejména dřevěné krákorce jsou prohnilé. V tom hořejším poschodí nalézá se pokoj zvaný čertova baba, v němž se král Jiří prý narodil. Uvnitř zeleně a bíle samými čarodějnicemi a starými ženami pomalovaný. Do pokoje nelze bez nebezpečí jíti, jelikož jest prohnilý. Každé hodiny se co obávati, že se to vše zřítí. Není možno nalézt způsob, jakým by se tato starožitnost zachovati dala.“ Tato údajná rodná síň byla pietně uchovávána ještě koncem 17. století. V popisu poděbradského panství z roku 1682 se uvádí: „V tom štoku, kde kaple, jest pokoj, kde se Jiří Poděbradský a následovně král český narodil., kterýžto pokoj starodávným malováním okrášlený tak, jak tehdáš byl. Jenže na základě posudku slovutného architekta Kaňky byla tato část následně zbořena a nad ní postavena tři patra pro potřeby císařské rezidence v souvislosti s korunovací císaře Karla VI. Podle plánu se totiž měl císař s celým dvorem před slavným vjezdem do Prahy ubytovat právě v Poděbradech. A tak Kaňka přispěl svým popisem k podpoření teze, že právě Poděbrady jsou místem rodiště Jiřího z Poděbrad. Navázal tak na předchozí tvrzení kronikáře Václava Břežana, že se král Jiří narodil právě v Poděbradech. Což později převzal a stvrdil s veškerou autoritou své osoby i František Palacký. Přestavba poděbradského zámku byla jedna z posledních zakázek architekta Kaňky, protože začátkem třicátých let už nejsou další zmínky o jeho stavitelské činnosti. Kaňka je v této době vnímán už jen jako bohatý pražský pivovarník. V roce 1737 si ve svých 63 letech bere šlechtičnu Kateřinu Malou z Tulejovic, se kterou měl dvě děti a manželství jim vydrželo ještě 29 let. Poděbradům nejbližší práce Františka Maxmiliána Kaňky je přestavba původní tvrze na nedaleké Loučeni do podoby barokního zámku, nebo jeho původní stavba zámku Karlova koruna v Chlumci nad Cidlinou. (LL)