*1878 – †1936
Narodil se v Poděbradech Arnoštce Katholické, rozené Pythelové a Emilu Katholickému. O jeho dětství nejsou žádné dokumenty známé. Existují však jisté indicie, které naznačují, že nějaký čas svého dětství trávil v rodině dědečka Ferdinanda Katholického (1813–1901) v Rosicích na Moravě. Dědeček byl rovněž lékař a zřejmě odtud přišla prvotní inspirace pro budoucí povolání. Zejména i proto, že dědeček získal proslulost, když statečně bojoval v roce 1866 s epidemií cholery. Za to byl také odměněn císařem Františkem Josefem I. Zlatým záslužným křížem s korunou. A aby těch lékařů nebylo málo, dědečkův syn Karel Katholický (1839–1927) byl zase věhlasný brněnský lékař, u kterého Rudolf po čas studia na gymnáziu v Brně bydlel. První české gymnázium v Brně absolvoval v roce 1896 a týž rok nastoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončil v roce 1902. Nutno poznamenat, že všichni tři lékaři z rodiny Katholických, ač vzešli a žili v německy mluvícím prostředí, měli silné národovecké uvědomění a sociální cítění. A možná i proto se Rudolf rozhodl pracovat jako vojenský chirurg. S přibývajícími profesními zkušenostmi se stal členem Německé chirurgické společnosti (Deutsche Gesellschaft für Chirurgie) v Berlíně a také členem české sekce Moravské lékařské komory v Brně. Po 28. říjnu 1918 byl v hodnosti plukovníka zdravotnictva velitelem vojenské divizní nemocnice, v Brně, v níž následně až do ukončení své služební činnosti pracoval jako přednosta chirurgického oddělení. Jeho domovská příslušnost patřila do Rosic již od roku 1898, to znamená, že se svému rodnému městu zcela odrodil a kariérně dál postupoval už jen na Moravě zejména pak v Brně. Tam se také v roce 1919 oženil Valerií Uxovou, rozvedenou Borskou. Za trvalým odchodem z Poděbrad zcela jistě mohly být nějaké rodinné důvody, ať už vztahové, sociální nebo ekonomické, ale ty dnes už zjistíme jen těžko. V každém případě Brno a Morava Rudolfa nasměrovala k úspěšné lékařské dráze. Poděbradský rodák MUDr. Rudolf Katholický, který patřil k respektovaným brněnským lékařům, začínal jako dobrovolník a následně externista patologického ústavu MUDr. Hlavy na interní klinice profesora Thomayera v Praze. Následně se přesunul jako externista na chirurgické oddělení Moravské zemské nemocnice v Brně u svého strýce primáře Dr. Karla Katholického a zkušenosti získával také jako operační elév na ortopedické klinice a univerzitním ambulatoriu prof. Dr. Lorenze ve Vídni. V hlavním městě monarchie pokračoval opět jako operační elév na ženské a porodnické klinice prof. Chrobaka a k tomu si přibral ještě práci na chirurgické klinice prof. Dr. Hochenegga, rovněž ve Vídni. Následně s nabytými zkušenostmi se vrátil do Brna, aby se stal sekundářem, osobním asistentem svého strýce primáře Karla Katholického na chirurgickém oddělení Zemské nemocnice v Brně. Tady mohl plně rozvíjet své operatérské nadání, které pak úspěšně zúročoval nejen v lékařské praxi, ale také v četných publikacích a při přednáškách na konferencích. Fotografie se sice ve veřejném prostoru nedochovala, ale jeho podobu přibližuje bronzový medailon z roku 1910 (dnes ve sbírkách Národní galerie v Praze), který vytvořil vynikající český sochař a medailér Otakar Španiel, což samo o sobě svědčí o významu MUDr. Katholického. Zpracováno z podkladů Miroslava Staňka z Rosic, jehož otci MUDr. Katholický zachránil život při operaci mnohonásobně roztříštěné pánve po automobilové havárii. (LL)