*1921 – †2015
Špičkový evropský badatel v oblasti právních dějin se sice narodil v Praze, ale jeho dílo se v určitý životní okamžik významně protnulo s poděbradskou historií a přineslo Jiřímu Kejřovi v roce 2004 udělení čestného občanství města Poděbrady. Narodil se do evangelické rodiny sládka a nájemce pivovaru v Praze – Bubnech. Jeho matka pocházela ze starého selského rodu z Hostomic. Dětství trávil zčásti v Praze a zčásti na venkově, v pivovaru v obci Obora u Ostroměře, který si jeho otec pronajal. Základní školu vychodil v Chomuticích a roku 1940 maturoval na gymnáziu v Novém Bydžově. V plánovaném studiu na právech pokračovat nemohl, protože nacisté zavřeli české vysoké školy. I když patřil k pověstnému ročníku 1921, který byl totálně nasazován na práci v nacistické Říši, podařilo se mu nakonec odchodu do „Reichu“ vyhnout. V období let 1940 až 1944 vypomáhal s administrativou v otcově pivovaru a také pracoval jako úředník ve šlechtitelském podniku von Dreger v Chlumci nad Cidlinou. Poslední měsíce okupace však strávil z části v nemocnici, kde se zotavoval z vážného zánětu mozkových blan. Hned po válce bez prodlení nastoupil ke studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Původně plánoval advokacii, ale po prvních přednáškách cele propadl právním dějinám. S ohledem na svůj buržoazní původ a přiznanou evangelickou víru se nemohl uplatnit na fakultě a chvíli pracoval v notářské kanceláři. V neposlední řadě si také přivydělával příležitostnými vystoupeními jako člen Českého pěveckého sboru. Navzdory složité osobní situaci se v padesátých letech seznámil s lékařkou Dášou Novákovou, s níž se na podzim roku 1954 oženil a v harmonickém manželství se narodil jediný syn Jiří. Rok před svatbou získal vytoužené místo v Kabinet dějin státu a práva Československé akademie věd a tady s různými reorganizacemi vydržel až do sametové revoluce. Vzhledem k tomu, že se věnoval režimem oblíbenému husitskému hnutí a jeho právním aspektům, postupně si upevňoval svou odbornou autoritu. Přesto pro špatný kádrový profil mu bylo odepřeno pracovat na univerzitní půdě a tak svůj badatelský záběr rozšířil ještě na studium dějin středověkých měst. V době politického uvolnění se konečně mohl účastnit i mezinárodních konferencí a přednášet na významných zahraničních univerzitách. Příkladem byla stáž na Corpus Christi College v Cambridgi v roce 1985, kde zpracoval soubor rukopisů pražského univerzitního původu z doby vlády Václava IV. A právě tady objevil jeden rukopis, jehož desky byly vyztuženy starým pergamenem. Po jeho rekonstrukci zjistil, že šlo o smlouvu na pronájem pozemků v obci Libice čtyřem konkrétním poděbradským měšťanům. Podle datace této listiny z roku 1369 vyplývá pro Poděbrady zcela zásadní zjištění. Protože do právních vztahů mohli ve středověku vstupovat jen plnoprávní měšťané, musely být už v té době Poděbrady městem, tedy více než o 100 let dříve, než se dosud předpokládalo! Jiří Kejř byl autorem nejméně dvou stovek ceněných publikací vydaných u nás i v zahraničí. Po změně poměrů se teprve v roce 1993 habilitoval na docenta a v 78 letech mu byl udělen titul doktora věd. O profesuru vzhledem k věku již neusiloval. Získal řadu mezinárodních ocenění a v roce 1999 převzal ve Vatikánu od papeže Jana Pavla II. jako první protestant v dějinách Komturský kříž Rytířského řádu svatého Silvestra jako ocenění jeho publikačních prací o Mistru Janu Husovi. Svůj život tento noblesní historik a vzdělaný badatel pak zrekapituloval i ve formě osobních vzpomínek ve čtivé knížce s názvem Žil jsem ve středověku. Vědecké dílo, které po něm zůstalo, má nezpochybnitelný evropský přesah. (LL)