*1874 – †1961
Nejen pro Poděbrady významný rod Knoblochů v generacích přivedl na svět řadu talentů a naplněných životních osudů v různých oborech. Knoblochovi se v Poděbradech připomínají už od konce 17. století v osobě Davida Knoblocha, poděbradského měšťana a právovárníka. V případě Bohuslava Knoblocha se zastavíme u jeho otce Emanuela Knoblocha (1840–1898), velmi múzické regionální osobnosti, který se však živil jako kožešník a později jako policejní revizor. S manželkou Rozálii, která pocházela z dalšího starého místního a velmi rozvětveného rodu Baštů, měli dohromady 7 dětí, z toho 6 kluků. Jediná dcera Kateřina se nedožila ani jednoho roku. Nejstarší syn Jan (1864–1936)) byl soudním radou. Emanuel (1866–1924) byl hostinským. Florián (1868–1924) sloužil jako rakousko-uherský plukovník u 28. pěšího pluku. Karel (1871–1892) zemřel v jedenadvaceti letech, Václav (1872–1916) pracoval jako cestmistr a nejmladším synem byl právě Bohuslav Knobloch. Ten se ze všech sourozenců dožil i nejvyššího věku. Bohuslav v roce 1893 absolvoval český učitelský ústav v Praze a dva roky následně také učil. Ale rychle se rozhodl vyměnit učitelskou profesi za vojenskou, kde viděl větší perspektivu. Nejprve sloužil u 45. rakouského pěšího pluku a v roce 1901 jako armádní poručík udělal poslední a zásadní změnu. Přestoupil k četnictvu. Tady nejprve uplatnil své učitelské vzdělání a působil jako učitel a později i velitel četnických škol v Praze. K usnadnění studia svých žáků vydal tiskem sbírky říšských a zemských zákonů, které sám přeložil z němčiny do češtiny jako učební pomůcku. Při vzniku Československa v roce 1918 byl vnímán jako jeden z čelních organizátorů nově formovaného republikového četnictva. Působil ve vysokých funkcích na ministerstvu vnitra a následně byl postupně povyšován až do hodnosti generála četnictva, přičemž v době první republiky byli v československém četnictvu celkem jen 4 generálové. Postupně byl jmenován do funkce zemského četnického velitele ve Slezsku, na Slovensku, v Čechách, až byl v roce 1930 jmenován generálním velitelem celého československého četnictva. Generálního velitele četnictva do funkce jmenoval prezident republiky, tehdy Tomáš Garrigue Masaryk a úkolem velitele bylo udržování kázně a vojenského pořádku u sboru. Řídil výcvik důstojníků, prováděl kontrolu výkonu služby zemských četnických velitelů a vyučování v četnických školách. Rozhodoval o povyšování důstojníků, přemísťování či penzionování a důstojníkům také uděloval povinné povolení ke sňatku. Možná i proto se i sám Bohuslav Knobloch oženil až v jedenapadesáti letech. Zřejmě k tomu přispělo i opakované služební překládání a stěhování, což bývalo pro četníky dost časté a hlavně nepříjemné. Po předčasné smrti staršího bratra Floriana se stal opatrovníkem jeho syna a svého synovce Viktora a následně se už jako starý mládenec i oženil s ovdovělou Viktorovou matkou Matyldou (+1956). V roce 1935 byl generál Knobloch penzionován a střídavě žil mezi Poděbrady a svou vilou v Praze ve Střešovicích. Teprve po mnoha letech se otevřela utajovaná rodinná historie. Starý mládenec Bohuslav, kterému citelně při jeho vyčerpávající práci scházela rodina, si našel náhradní rodinu u svého staršího bratra Floriana, kde ho se švagrovou spojovaly múzické zájmy. Jeho švagrové zase citelně scházel u domácího krbu manžel. Florián jako vysoký armádní důstojník byl hodně pracovně zaneprázdněný po celé monarchii, a tak se stalo, že Bohuslav nebyl Viktorovým otčímem, ale ve svých třiceti letech jeho pečlivě tajeným otcem. Taková skandální informace by, pochopitelně, Bohuslavu Knoblochovi tehdy zničila dlouho budovanou četnickou kariéru. Proto muselo jít o desítky let přísně střežené rodinné tajemství. Když odešel už před 2. světovou válkou do penze, stal se velmi nekompromisním kritikem politické situace, kterou osobně prožíval. Odreagovával se uměním, a také velmi rád a dobře vařil. Když byl po roce 1948 zbaven generálské penze, o svého otce se vzorně staral syn Viktor, který mu příkladně oplatil projevenou péči v dětství a mládí. Když se podíváme na data narození a smrti Bohuslava Knoblocha, u vědomí jak vysoko stál při zlomových okamžicích Československa, tak ve vazbě na vysokou funkci, kterou zastával a všechny turbulentní změny, jeho reflexe okolního světa musely být s přibývajícím věkem pro blízké nesmírně zajímavé. (LL)