*1975
Narodila se sice v Městci Králové, a to jen proto, že tam byla porodnice, ale dřív než se vydala do světa, dětství a dospívání prožila v Poděbradech v bytě kousek od kolonády. Matka Zdeňka Sedláčková pracovala v administrativě a otec kulturní všeuměl Jaroslav Sedláček, litograf, grafik, výtvarník, divadelník a hlavně muzikant byl ten, který Simonu i její sestru Markétu nasměroval k umění. V Poděbradech absolvovala jen dvě základní školy a to tu klasickou a pak ještě uměleckou. Tam chodila na dramatický obor a na netradiční nástroj hoboj. S rodiči od raného dětství navštěvovala koncerty, výstavy a divadelní představení. Sama hrála v amatérských divadelních souborech, recitovala na soutěžích. V období dospívání měla k dispozici rozsáhlou fonotéku a knihovnu. Ráda si četla životopisné knihy o skladatelích a poslouchala nejznámější díla klasické hudby. Často se také rodina setkávala s významnými osobnostmi z oblasti umění, jako byl třeba Josef Bek, nebo Bohumil Hrabal. Hoboj ji přivedl nejprve na konzervatoř do Teplic a záhy do Prahy na Státní konzervatoř, ale za vysokoškolským diplomem se vypravila do Brna. Tady své obzory rozšířila o studium hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Důvod byl prostý. Ústav hudební vědy FF MU Brno se specializuje na osobnost a dílo Leoše Janáčka a jeho žáky na brněnské konzervatoři a to byla také Simonina specializace v oblasti muzikologie. První významná osobnost, která ji zásadním způsobem ovlivnila na konzervatoři, byl její učitel František Xaver Thuri, uznávaný hudební skladatel, hobojista a varhaník. Právě on ji jako relativně malou holku naučil vnímat a chápat vážnou hudbu, hudební mistry a notaci. Po vysoké škole se provdala za archeologa a kurátora Petra Kostrhuna, který pracuje jako vedoucí Centra kulturní antropologie v Moravském zemském muzeu. Společně mají staršího Kristiana, který studuje Střední grafickou školu a mladší Markétu, které už jako žákyně školou povinná je členkou Muzikálové školy při Městském divadle Brno. Po druhé mateřské dovolené se však Simona rozhodla opustit akademický prostor. Uspěla v konkurzu a nastoupila jako kulturní redaktorka Českého rozhlasu. Tady úspěšně zúročila své muzikologické znalosti pro stanici Vltava, jako redaktorka připravuje a moderuje pořad Akademie. Natáčí publicistické reportáže a také tematické seriály pro živě moderovaný pořad Mozaika. Dále připravuje a moderuje hudební bloky pro stanici D-dur a pořad Na návštěvě. Za svůj pracovní úspěch považuje spolupráci s britským muzikologem Johnem Tyrrellem. Podílela se na dohledávání a transkripci pramenů k životu a dílu Leoše Janáčka pro jeho dvoudílnou monografii Janáček Yearsof Live (Londýn 2006 a 2007). V době covidových omezení nastoupila v produkci slovesné tvorby Českého rozhlasu. Tady dostala produkční gesci nad rozhlasovými hrami, audioknihami a komponovanými pořady poezie. A další krok ke světu umění byla nabídka z Divadla Bolka Polívky, kam nastoupila jako projektová/programová ředitelka. Z této spolupráce považuje za nejvýznamnější pro svůj profesní růst práci na inscenaci Oheň a popel, kde působila jako manažerka projektu. Spolupracovala s režisérem Romanem Polákem, dramaturgem Vladimírem Procházkou, kostýmní výtvarnicí Katarínou Hollou a samozřejmě s Martinem Hubou a Jiřím Dvořákem. Mezi koníčky patří tanec, četba, rodinné cestování po Evropě a samozřejmě koncerty a divadla. Její autorský rejstřík pořadů v archivu Českého rozhlasu se stále utěšeně rozrůstá. (LL)