*1897 – †1973
Příběh paní Krausové, která objevila Poděbrady spíše řízením osudu, není až tak úzce spojený s městem, ale určitě sem patří jako typická ukázka komplikovaných životních příběhů lidí, kteří se v této zemi narodili na přelomu 19. a 20. století. Životem je provázel císař pán, tatíček Masaryk, Hitler, Hácha, Gottwald, Sovětský svaz a Husák a při tom panoptiku chtěli také ještě prožívat svůj neopakovatelný, originální život naplněný láskou a štěstím. Paní Krausová se narodila v Praze rok po své starší sestře Editě v židovské středostavovské rodině Wollnerových. Díky obchodnímu nadání hlavy rodiny pravidelně dávali na odiv své slušné majetkové poměry letními pobyty v Mariánských Lázních. A právě tady svého času okouzlil dvaadvacetiletou Hildu o pět let starší americký tanečník Johannes Tauer a přivedl ji do jiného stavu. To byla v roce 1920 malá společenská pohroma. A tak rodiče, ač neradi, dali souhlas k sňatku s pohledným světoběžníkem. Jenže mladý muž pár měsíců po svatbě náhle zemřel na zápal slepého střeva a ovdovělá manželka ze stresu potratila. To už bylo pro dlouhodobě budovanou dobrou pověst rodiny příliš. Proto se Wollnerovi začali ohlížet po jiné lázeňské destinaci a objevili Poděbrady. Tady se potkala Hilda s Rudolfem Krausem, elegantním synem židovského rolníka z Pískové Lhoty. Protože jako druhorozený neměl nárok na grunt, dali ho rodiče studovat na obchodní akademii. V roce 1923 byla svatba a novomanžel brzy zúročil svůj obchodní talent. Postupně se vypracoval až na partnera německo-českého obchodního zastoupení firmy Ahlborn&Kraus. Po celém Československu úspěšně prodával chladící a mlékárenské stroje. S nástupem fašistů v Německu se rodina snažila zachránit, co se dá. Všichni se nechali pokřtít a přestěhováním do Poděbrad chtěli zmizet z očí okupační správě. Prvorozená dcera Marie se v lázních brzy provdala za vyhlášeného poděbradského dentistu Jana Machálka. Přesto neutekli rasové perzekuci. Novomanžel jí statečně zachránil život, když odolal nátlaku protektorátních úřadů, aby se rozvedl z „nerovného manželství“ se Židovkou. Odvetou mu byl nástup na nucené práce v pracovním táboře. Manžel Rudolf Kraus byl deportován do Terezína, kde sice přežil, ale nakazil se tam tehdy nevyléčitelnou tuberkulózou. Jen Hilda s druhorozenou patnáctiletou Ritou spásně zúročila svůj první sňatek a společně požádaly o americké občanství, které jí na rozdíl od větší části rodiny sestry Edity zachránilo před jistou smrtí v Osvětimi. Přesto byly téměř tři roky vězněny po německých zajateckých lágrech Liebenau a Bieberach. Nakonec v lednu 1945 došlo k vytoužené výměně do USA za německé válečné zajatce. Hilda tam začala pracovat jako švadlena a Rita si našla práci v emigrantských Newyorských listech. Po válce se za nimi vypravil i manžel Rudolf, ale jeho stále agresivnější tuberkulóza už v listopadu 1947 přinutila rodinu k návratu do Československa. Nová republika ještě nakrátko využila jeho podnikatelské zkušeností, když se stal národním správcem továrny v Pečkách a Hilda se pak už naplno věnovala jen rodině a zejména později třem vnoučatům. Starší Poděbraďáci si určitě pamatují, jak drobná paní s drdůlkem neúnavně vodila děti na balet, do rytmiky, na krasobruslení, do divadla, na kolonádní koncerty, na tenis a sdílela všechny jejich radosti i starosti. Angažovala se v hnutí protifašistických bojovníků, ale přesto své válečné zkušenosti nerada s kýmkoliv sdílela. Byla to její bolestná třináctá komnata. O to větší byla radost, že obě její vnučky si vzaly úspěšné lékaře, gynekology. Životní útrapy statečně zvládala i díky spoustě přátel a také své optimistické povaze. Jejím posledním přání bylo, že na svém pohřbu si chtěla nechat zahrát Kde domov můj. (LL)