*1892 – †1966
K nepřehlédnutelným a stále obdivovaným stavbám Poděbrad patří také budova nádraží z roku 1931. Její autor, celým jménem Vojtěch Edvard František Krch, byť rodák z Hořic, se významně zapsal do poděbradské paměti a tak mu právem patří místo i v této encyklopedii. Jeho otec Václav Krch (1854–1935) vyučoval na kamenické a sochařské škole právě v Hořicích. Vojtěch po absolutoriu reálky v Hradci Králové úspěšně zvládl i architekturu na ČVUT, kde po skončení studia v letech 1916–1919 působil jako asistent profesora Josefa Bertla a se štěstím (a možná i s protekcí) se tak vyhnul zákopům 1. světové války. V prvních letech samostatné republiky zpočátku pracoval na Ministerstvu železnic, ale to bylo už v době, kdy se seznámil s Boženou, dcerou významného architekta a stavitele Josefa Záruby Pfeffermanna, u nějž nastoupil do ateliéru a sbíral tam první zkušenosti z práce projektanta. Ke svatbě mezi mladou dvojicí došlo v roce 1923. Manželka byla návrhářkou interiérů a teoretičkou kultury bydlení. Proto se také manželé Krchovi věnovali práci společně. Během prvního profesního období architekta Krcha firma Záruba-Pfeffermann realizovala významné stavby, jako jsou třeba budovy dnešního Fyzikálního ústavu Akademie věd a Ústavu organické chemie Akademie věd. Projektoval letecký hangár ve Vajnorech a také řadu železničních liniových staveb, čímž vlastně nasměroval svého zetě k řadě pozdějších železničních realizací. Nutno poznamenat, že tchán, jako výrazný poslanec revolučního národního shromáždění v letech 1918–1920 měl v nové republice respektované postavení. Vojtěch Krch se v roce 1928 jako architekt osamostatnil, ale nadále spolupracoval jako pedagog s ČVUT, zaměřil se na teorii architektury, v roce 1932 získal doktorát a tři roky nato se habilitoval prací s názvem Okno – součást obytné místnosti. S ohledem na zakázky ateliéru svého tchána se Krch už zpočátku dostal k návrhům nádražních budov v České Třebové, Hněvicích a Tatranské Štrbě, které byly ovlivněny kubismem. Přelomovou práci představuje výpravní budova právě v Poděbradech, která se stala vůbec první železniční stanicí vystavěnou ve funkcionalistickém slohu v Čechách, která byla odbornou i laickou veřejností dlouho považována za nejhezčí nádražní budovu v Československu. Architektura poděbradského nádraží zcela souzní s nejmodernějšími principy funkcionalismu, je z architektonického i urbanistického hlediska progresivní avantgardní nádražní stavba, nemající v Československu na počátku 30. let 20. století obdoby. Dnes je objekt chráněn jako kulturní památka. Železniční architektuře se Vojtěch Krch ještě věnoval prací na nádraží v Roudnici a také vyprojektoval budovu ředitelství Československých státních drah v Olomouci, kde je dnes sídlo Správy železnic. Nová nádražní budova v Poděbradech získala stavební povolení 16. srpna 1929 a dílo bylo nákladem šesti milionů a dvou set tisíc předáno veřejnosti 29. července. Převážně železobetonová budova s hlavní velkoryse řešenou odbavovací halou o ploše 28 x 10 m a s výškou 13 m vychází z tvaru parní lokomotivy. Budova cíleně postrádá jakékoliv dekorace či ornamenty. Pouze mezi vstupy je umístěn hluboký žulový reliéf státního znaku od profesora Karla Štipla. Okna v hlavní hale zdobí sklomalby od Rudolfa Gajdoše z roku 1960. Naproti pokladnám je umístěn rozměrný ciferník a v hale je ještě instalována socha Elektrifikace železnic od Jana Kodeta. Kvalita stavby byla stvrzena bezmála stoletým provozem, kdy její nadčasovost stále plně odpovídá i požadavkům dnešní doby. Při zprovoznění budovy v roce 1931 však sám architekt Krch, když vyslechl četná slova chvály, sice zdůraznil mimořádné kapacitní možnosti, které činí přes 6000 odbavených cestujících denně, ale také nešetřil kritikou. Protože dodavatelská pardubická firma nestihla dokončit originální nádražní restauraci. Vojtěch Krch nebyl jen uznávaný architekt. Systematicky se také přes třicet let věnoval pedagogické práci na ČVUT. Postupně se stal děkanem a prorektorem vysoké školy. V období mezi světovými válkami dlouho vedl časopis Architekt SIA: měsíčník pro architekturu, stavbu měst, bytovou péči a umění působil také jako šéfredaktor časopisu Spolku výtvarných umělců. Za zmínku stojí, že architekt Krch byl podepsán jako projektant ještě pod jednou poděbradskou stavbou, a tou byl penzion Tatra přímo na kolonádě. Leč koncept jeho budovy z roku 1933 zásadně pozměnil dnešní hotel Pappas a Náš hostinec. (LL)