*1778 – †1852
Tento muž byl prototypem úspěšného a váženého měšťana, který se dokázal prosadit hlavně ekonomicky v probouzejícím se malém zemědělském městečku, jakými byly Poděbrady ještě v první polovině 19. století. Zůstala tu po něm do dnešních časů jediná trvalá památka v podobě empírového náhrobníku při jižní zdi hřbitova v Kluku, který sem byl v roce 1903 při likvidaci starého městského hřbitova přenesen. K významnému postavení dlouholetého radního a purkmistra a nemalému bohatství mu nepochybně pomohly jeho selské kořeny. Jeho rod Kulichů pocházel z Netřebic. Zmínky o dávném předku Janu Kulichovi z roku 1528 jsou uchovány v poděbradském zámeckém archivu. Podle zachovaného kšaftu patřil tehdy Kulichům statek č. 7, ale v následujících staletích se Kulichové odtud rozšířili do řady vesnic kolem Nymburka a Poděbrad. Zdá se, že jejich hlavní větev byla v Rašovicích, kde vlastnili usedlosti č. 4, 12, 13 a na počátku 17. století tam provozovali i krčmu. Ale nakonec se usadili v Poděbradech. Podle poděbradské matriky rašovický Jan Kulich byl tesařem a Na Hrázi si postavil domek čp. 126/III. Tady se mu narodil v roce 1740 syn František Jiří a ten měl roku 1778 prvorozeného syna zase Františka, pravděpodobně pokračujícího v malém rodinném hospodářství. Syn se dobře oženil. Vzal si Marii Halamovou (1783–1849), dceru zámožného souseda Matěje Halamy, kterému od roku 1777 patři velký zemědělský dvorec na Kostelním předměstí přímo proti kostelu (dnes jsou tu domy č. p. 74 a 75/III). Novomanželé dostali od tchána domek v Hradební uličce č. p. 4/II. na Nymburském předměstí, který v roce 1781 vyměnili za jiný č. p. 49/II v dnes už neexistující Jandově ulici (u školy V. Havla). V roce 1793 Matěj Halama rozdělil svůj velký dvorec na dvě poloviny, jednu si ponechal do své smrti do roku 1815 a druhou převedl na svého syna Martina. Když se Martin s rodinou zanedlouho poté natrvalo odstěhoval do Sázavy, věnovala vdova Halamova zděděnou polovici Františku Kulichovi výměnou za domek na Nymburském předměstí. František pak v krátké době v roce 1824 získal od svého švagra i druhou polovinu dvorce. Protože se mu dobře dařilo, brzy přikoupil i sousední chalupu č. p. 75/III. a pak další chalupu se zahradou za mostem. Skupoval výhodně i okolní pozemky, a nakonec koupil varní dům č.p. 18/I. na jižní straně náměstí a k němu kus dvora od sousedního č.p. 19/I (vedle nového vchodu do radnice). Nebylo divu, že takto schopný muž a právovárečný měšťan dosáhl i ve městě velkého vlivu, zejména když byl dlouhá léta voleným radním. Vrcholem jeho veřejné činnosti bylo zvolení poděbradským purkmistrem. Tuto funkci zastával v letech 1844 až 1847 a nebyla to lehká doba. Vrcholil metternichovský absolutismus, a zvláště chudé obyvatelstvo bylo těžce zkoušené a bouřilo se. Manželka Marie Kulichová zemřela v roce 1849 a on ji následoval o tři roky později. Kulichovi po sobě zanechali četné potomstvo. V letech 1805 až 1824 se jim narodilo osm dětí, dalších pět zemřelo v dětském věku. Byli to dva synové a šest dcer a všichni byli otcem dobře hmotně zajištěni. Starší syn Václav Kulich se stal právníkem a usadil se jako soudce v Bechyni, kde také zemřel. Měl dvě dcery, z nichž jedna byla známou zpěvačkou. Hůře dopadl mladší syn František, který se stal hlavním dědicem statku. Po otcově smrti v roce 1852 převzal Kulichovský dvorec na Kostelním předměstí se vším inventářem a polnostmi. Na rozdíl od přičinlivého otce žil lehkomyslným životem a celý majetek v hodnotě přes 33 000 zlatých promarnil, takže už v roce 1864 o všechno přišel exekučním prodejem. Nakonec mu ze všeho majetku zbylo sotva 2000 zlatých. V roce 1867 se František Kulich mladší stihl ještě oženit s nemanželskou dcerou po zemřelé Anně Šeborové, dceři řezníka Jana Šebora z č.p. 39/III. Nehledal si žádné zaměstnání, a tak zůstal na obtíž celé rodině, pro kterou bylo v podstatě úlevou, když v roce 1869 v bídě zemřel. Mnohem lépe dopadlo všech jeho šest sester. Nejstarší Marie (1805–1874) si vzala známého zdejšího zahradníka Antonína Balcara, jehož potomci v Poděbradech žijí dodnes. Druhá Antonie (1807–1882) se provdala za c. k. cestmistra Josefa Strobacha a věnem dostala dům č. p. 18/I. na náměstí, v němž pak Strobachovi žili i se svými devíti dětmi. Manželem třetí Kulichovy dcery Eleonory (1809–1887) byl rovněž cestmistr a zeměměřič Josef Schnirch ze Sobotky. Nejznámější z jejich pěti dětí byl významný sochař Bohuslav Schnirch. Nejmladší dcera Božena, ovdovělá Birnbaumová, která se pak provdala za známého lékaře dr. Bohumila Boučka a dožila s ním v Poděbradech. Čtvrtá dcera Anna (1812–1882) také zůstala v rodném městě až do smrti, provdaná za Jana Sproseče, panského lesníka, který měl na starosti sokolečský revír. Pátá dcera Františka (1819–1848) měla za muže zdejšího mydláře a hospodáře Josefa Tichého, s nímž měla sedm dětí. Ty většinou dosáhly významnějšího postavení, nebo se dobře vdaly. Byla mezi nimi i Marie Tichá, provdaná za Augustina Wastla a byla babičkou pozdějšího starosty dr. Jana Kvíčaly. Poslední dcera Veronika (1823–1911) si vzala statkáře z Cerhenic Karla Marka. Ten pocházel ze starého a rozvětveného mlynářského rodu z Nových Mlýnů. Mlynáři Markové od počátku 18. století provozovali na Poděbradsku většinu mlýnů. Všechny Kulichovy dcery také měly hodně dětí, ale ty už nesly jména svých otců. Takže kvůli nezdárnému bezdětnému synu Františkovi tento vážený a zámožný rod po hlavní mužské linii z historie Poděbrad zmizel. (JH)