*1914 – †1998, *1911 – †1990
Eva Kulichová, rozená Volencová, přišla na svět jako druhá dcera manželů Volencových. Její otec Ladislav byl spisovatelem, malířem, a především zakladatelem a dlouholetým šéfredaktorem Poděbradských novin. Matka Anna vyučovala francouzštinu a němčinu, a Eva tak vyrůstala v kulturně bohatém a vzdělaném prostředí. Osud ji svedl dohromady s Františkem Kulichem, potomkem známé poděbradské rodiny řezníků a uzenářů, kteří měli nejprve obchod v Husově ulici (dnes jídelna Klíček), později zakoupili dům blízko poděbradského náměstí č. p. 42/11 (dnes penzion U Viktorina, zahrada byla v místech budovy pojišťovny naproti Hotelu Libuše). Jejich cesty se protnuly nejen v rodném městě, ale i na kolínské Obchodní akademii. František později vystudoval Vysokou školu obchodní, prvorepublikovou předchůdkyni dnešní VŠE v Praze, a Eva nastoupila do prestižní pražské Živnobanky. V roce 1940 spojili své životy manželstvím a brzy nato se jim narodily dcery Eva (1942, provdaná Herciková) a Věra (1946, provdaná Jeřábková). Ještě v roce 1940 manželé zakoupili knihkupectví od rodiny Hoblíkovy na poděbradském náměstí v domě č. p. 35/19 (dnes prodejna papírnictví a část Muzea filmových legend), které se rychle stalo oblíbeným místem místních obyvatel. Bohužel, jejich podnikatelský sen přerušil rok 1948 – znárodnění obchodu i jejich domu znamenalo tvrdý zásah do života celé rodiny. Obchod byl převeden pod národní podnik Kniha, oba manželé byli po komunistických prověrkách označeni za nepřátele režimu a přeloženi na manuální pozice – František jako kopáč k podniku Inženýrské stavby a Eva jako skladnice do textilního závodu Modena v Kluku. Zároveň však byli nuceni i nadále splácet své závazky, které plynuly z jejich podnikatelské činnosti. Díky své pečlivosti a účetnímu talentu se Eva postupně vypracovala na mzdovou účetní v podniku Pragoděv, jak byla Modena po přestěhování do Nymburka přejmenována. Františkovi se na několik let podařilo vrátit k práci s knihami, i když jen jako úředníkovi národního podniku, nakonec byl však umístěn na pozici provozního v jedné z provozoven Restaurací a jídelen v Hradci Králové. Na konci 50. let se Evě dostalo nečekané nabídky – vrátit se do svého bývalého knihkupectví, které mezitím upadalo. Zpočátku váhala, ale láska ke knihám zvítězila. Navzdory dohledu členů KSČ, kteří byli do obchodu pravidelně nasazováni jako zaměstnanci, se jí podařilo obchod znovu postavit na nohy. Pod jejím vedením se zde vyučila řada učnic, včetně Evy Navrátilové, pozdější zakladatelky prvního soukromého knihkupectví po roce 1989. Velkým osobním úspěchem Evy bylo také to, že mohla zaměstnat svého otce Ladislava, který byl označen jako nežádoucí prvorepublikový literát. Chtěla mu zajistit alespoň čtyři roky v pozici zaměstnance potřebné k tomu, aby mu mohla být vyplácena alespoň základní penze, protože jeho předchozí redaktorská činnost nebyla státem uznána a započtena. Bohužel tři měsíce před vypršením čtyřleté lhůty povinného zaměstnání dostal od podniku výpověď a nedlouho poté zemřel. František, oslabený několika infarkty, pracoval po odchodu do důchodu v 90. letech jako vrátný v Technických službách Poděbrady. Zemřel 13. října 1990 ve věku 78 let – symbolicky i tragicky – po jednání na úřadě o restituci jejich domu. Eva jej následovala přesně o osm let později, 13. října 1998, ve věku 84 let. (PH)