1868–1950
Významný český básní, dramatik, divadelní režisér a také čestný občan Poděbrad se narodil na zámku v Chudenicích. Jeho otec vlastenec a lidumil Ignác Hynek Kvapil, původem z Lutína, tam pracoval až do roku 1905 jako rodinný lékař hraběcího rodu Černínů. Matkou mu byla Anna Terezie, rozená Báslová, rodem z Merklína. Jaroslav měl ještě dvě mladší sestry Zdeňku (1870) a Marii (1871). V Chudenicích Jaroslav vychodil obecnou školu a po klatovském a plzeňském gymnáziu studoval postupně lékařství, práva a filosofii v Praze, nic však nedokončil. V letech 1891–1904 pracoval jako novinář v redakcích listů Hlas národa, Národní listy a Zlatá Praha. K vážnému zájmu o divadlo ho přivedla první žena herečka Hana Kubeschová (1860–1907), se kterou se seznámil v roce 1890 a od té doby se jako žurnalista zaměřil zejména na divadlo, kterému se pak celý život věnoval. Jako už uznávaný novinář a literát dostal 11. července 1897 pozvání na besedu do Poděbrad. Po besedě zašel do Jiříkova divadla na představení Uvězněná o vodě a chlebu, kde v hlavní roli excelovala zdejší ochotnice osmnáctiletá Leopolda Dostalová. Za Kvapilovou návštěvou v Poděbradech stál jeho přítel, Leopoldin bratr, začínající poděbradský básník Adolf Bohuslav Dostal (1873–1940), který obdivoval Kvapilovy verše. Kvapil také u Dostalů V Poděbradech bydlel. Na osudové setkání Leopolda po letech vzpomínala: „Byl to štíhlý, vysoký mladý muž ušlechtilé tváře, obdařený zvláštním osobním kouzlem. Poprvé jsem ho viděla právě v Poděbradech, kde měl jakousi literární přednášku. Týž den byl přítomen na večeru, kde vystupovala mladá dívka ve staré aktovce ve vděčném sólovém výstupu. Jaroslav Kvapil projevil zájem o mladý talent – a tak šťastně rozhodl o mém poslání.“ Kvapil teprve před rokem debutoval jako dramatik v Národním divadle a byl v té době už ženatý s později proslulou divadelní tragédkou Hanou Kvapilovou, kterou požádal, aby se talentované dívce věnovala jako soukromý pedagog. Tak nastartoval velkou divadelní dráhu budoucí národní umělkyně Leopoldy Dostalové. Ta už v roce 1899 získala profesionální angažmá ve Smíchovské aréně a dva roky nato přišla nabídka z Národního divadla. V roce 1897 začala i hvězdná divadelní dráha Jaroslava Kvapila, který v říjnu premiéroval v Národním divadle svou baladickou hru Princezna Pampeliška, která vydržela na repertoáru až do roku 1909. V roce 1901 měla premiéru nesmrtelná Dvořákova opera Rusalka, k níž Kvapil napsal podmanivé libreto. Za 44 let působení v Národním divadle Jaroslav Kvapil vytvořil 205 divadelních inscenací. Obecně je pokládán za zakladatele české moderní režie. Během první světové války se účastnil protirakouského odboje jako člen ilegální organizace Maffie. Po dohodě s Aloisem Jiráskem vydal v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, který radikalizoval české snahy o osamostatnění. V letech 1918–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé. Není bez zajímavosti, že se také velmi angažoval na obnovení svobodného zednářství v mladém Československu. Režijní práci v divadle mu začala komplikovat vážná oční choroba. Aby byl vůbec schopen z hlediště inscenovat, často používal kávou lžičku s otvorem uprostřed, kterým zaměřoval zrak do dálky. Když se Poděbrady staly lázněmi, začal sem Kvapil jezdit častěji. Našel tady skvělého lékaře a nového přítele Ladislava Filipa. Za druhé světové války velký vlastenec Kvapil byl spoluzakladatelem odbojové organizace Prozatímní revoluční národní výbor. Ilegální skupina byla rozkryta a gestapo po něm marně pátralo. Skrýval se v Hranicích, Tišnově a v Poděbradech právě v sanatoriu doktora Filipa. Tady byl 26. června 1944 zatčen a skončil v pankráckém vězení. Propuštěn byl po zmatcích při osvobozování Prahy až 11. května 1945. Mohl být propuštěn už dřív, protože nacistický pohlavár Karl Hermann Frank chtěl v Protektorátu ustanovit přechodnou vládu, ale Kvapil účast v této vládě odmítl. Po válce se opět básník a dramatik vrátil do Poděbrad, aby se tady u přítele zotavil po vězeňském strádání. Následující rok pak převzal z rukou předsedy národního výboru Josefa Caňkáře čestné občanství Poděbrad. Téhož roku také obdržel čestný titul národní umělec. Jeho demokratické smýšlení se projevilo 22. února 1948, když podepsal jako jediný divadelník výzvu k zachování demokracie, vydanou stranami demokratického tábora republiky. Jaroslav Kvapil byl ženatý dvakrát. V listopadu 1910 uzavřel sňatek s další herečkou Národního divadla Zdenkou Rydlovou (1884–1955). Z druhého manželství se v roce 1911 narodila dcera Eva. (LL)